Vendula Chalánková (*1981) vystavuje své komiksy, které jsou vytvořeny formou koláží na papíře. V roce 2006 absolvovala Faku

 

ltu výtvarných umění. Ateliér Environment u Vladimíra Merty a Mariana Pally. Různorodost a pestrost jak formální, tak vizuální, stejně jako užívání základních, nelomených barev jsou poznávacím znamením tvorby této umělkyně. Její dílo je také plné vtipu a humoru. Dosud její díla hostily galerie u nás, na Slovensku, v Německu, Maďarsku, Anglii, Bosně a Herzegovině, Chorvatsku a v Japonsku. V roce 2006 získala Cenu Nadání Hlávkových a v roce 2009 ocenění Zlatá stuha za knihu O červené karkulce (výtvarná část pro začínající čtenáře).
Je zastoupena ve sbírce Národní galerie, sbírce Marek a Museum für Angewandte Kunstve Vídni. Žije střídavě v Troubkách nad Bečvou a v Brně.

Autorský komentář k výstavě: „Komiksy jsem začala dělat, když nám František Kowolowski dal zadání rozhovor. Sepsala jsem tehdy rozhovor, který jsem vyslechla v nemocnici na infekčním oddělení. František Kowolowski mi řekl: ,,Tak z toho udělejte komiks.” Ulepila jsem tedy svůj první komiks se zdravotníma sestrama, doktorkou a dědečkem. Dalším námětem se mi stala kamarádka Petra. Známe se od školky. Petra je, dalo by se říct, hlavní hrdinkou mých lepených postav. Má vlasy s melírem podle panenky Bárbí, kterou vyhrála, sestřih na Šárku Vaňkovou a tvrdí, že v kapitalismu pokulhává nabídka chlapců nad poptávkou. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a občas se jí stane, že když si chce prdnout, tak se posere. Její historky neberou konce. Neustále soutěží v pořadu Eso s Leošem Marešem. A je taky na dietě. Všechny moje komiksy prolíná příběh lásky a smrti, viny, pokání, odpuštění a naděje. Ovšem nejzřetelněji se nám tyto motivy objeví v příběhu, kdy vše začne tím, že jsem označena milovanou bytostí za hrbatou trosku. Kamarádka Petra mě chlácholí slovy: „Puso, buď v klidu. Mám v té době paralelní vztah s mladičkým řezníčkem Ráďou (motiv smrti). Ráďa mě chce učinit šťastnou, já ho však musím odmítnout slovy: „Ale já už mám chlapce.“ Všechny moje komiksy jsou ze života. Běžně zatahuju břicho, jsem na dietě, nenosím podprsenku a vypadám naivní. Motiv diet je v mých komiksech jedním z hlavních. Když nejsem na žádné dietě nebyla a ani mě vůbec nenapadlo, že bych měla být, vždycky když k nám přijela na návštěvu hubená sestřenice Olinka, která má dvě děti, tak si mě vždycky tak nějak prohlídla a ptala se: „A jseš na dietě?“ Sestřenice Olinka se v mých komiksech mihne jako záporná postava. V jednom z nich mi řekla, že si myslí, že stejně studuju proto, že se mi nechce jít dělat. Další novou postavou v komiksech je můj přítel – viz komiks Nový vztah a novější: Proč nejsi jak chlapi v práci, vole?“

Marian Palla (*1953) je výtvarník a spisovatel. Na společné výstavě se svou bývalou studentkou vystaví své malby a na vernisáži proběhne jeho autorské čtení. V roce 1977 ukončil studium v Brně na konzervatoři v oboru kontrabas. Žije ve Střelicích u Brna. V Brně působil 17 let jako pedagog na FaVU a také hrál v orchestru Janáčkovy opery. Vystavoval doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách MG, NG i dalších institucích. Průběžně mu vycházejí fejetony a kresby v Salonu, literární a kulturní příloze Práva a dalších časopisech.

První velkou retrospektivou tvorby ze 70. a 80. let se představil v roce 1993 v Galerii Sýpka u Osové Bitýšky. Jeho druhou velkou výstavu připravil v roce 2006 Dům umění v Opavě a doprovodila ji publikace dosavadní tvorby nazvaná Katalog. Na jaře 2008 pak mj. proběhla v pražské Galerii Školská 28 výstava Obrazy malované hlínou inspirovaná korespondencí se známým esejistou Václavem Cílkem.
Od počátku 90. let – se změnou režimu – Palla svůj důsledný konceptuální přístup postupně rozšířil nejen do performancí, ale vydal devět čtenářsky úspěšných knih poezie a prózy, napsal několik divadelních her a vydal několik CD, včetně nejprovokativnější nahrávky Brno–Opava a zpět (Marian Palla čte jízdní vlakové řády Brno – Opava a zpět). K jeho nejvýznamnějším akcím posledních patnácti let, které zaznamenaly širší ohlas, patří Český kámen do Evropy (jako parodii tehdejšího až komicky urputného usilování a žvanění dovlekl přes Vídeň a Salcburk do Paříže dvacetikilový kámen a tam ho hodil do Seiny, 1992) a Chci peníze! (s podporou manželů Velkových z Galerie Sýpka vyvěsil v roce 1998 kolem dálnice Praha–Brno 30 billboardů s tímto nápisem a číslem konta a po dvou měsících text vyměnil za Už nechci!).
Některé verše jeho prvních básnických knih v druhé polovině devadesátých let patřily tehdy k nejčtenější současné české poezii a Palla sám absolvoval řadu vystoupení a čtení, které korunovalo jeho vítězství v prvním českém národním finále slam poetry – v Olomouci v roce 2003.

Autorský komentář k výstavě: „Obrazy malované hlínou. Začíná to obvykle krtincem. Jenom krtek nám totiž upraví hlínu do ideálního stavu, potom stačí nabrat kopeček na lopatku, přidat trochu vody, pojidla a může se začít malovat. Podobně se pracuje se slepičincem či jinou mazlavou matérií.
Samotná malba se blíží práci s olejem, kdy po několika vrstvách již netušíme, co vzniká, dokud všechno nevyschne. Po vložení myšlenky se hliněná plocha napustí speciální látkou, aby se objevily struktury nevídané, někdy i devastující, ale pokud je myšlenka silná, unese cokoliv.
Maloval jsem různými hlínami, podle toho, kde jsem právě žil, proto mé dílo obsahuje období rousinovské, kuřimské dalečinské, podobně jako měl Picasso modré a růžové.“

Více informací o autorce: vendulachalankova.cz
Více informací o autorovi: marianpalla.cz