TIMO: Intimo.

Galerie města Třince (v knihovně), vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek 12. 5. v 19 hod.

Brněnskými ulicemi

chodec

žonglér s literami

vstupuje do galerie

levou nohou

zrakem zostřeným

Timovy pouliční básně a slogany vybuzují z každodenní letargie vtipnými či poetickými střípky, jejichž estetika není okoukatelná. Písmo je jednoduché, neestetizované, často snadno zaměnitelné za reklamní či oficiální nápis. Nepíše po kostelech, vlacích, památkách. Vybírá si zdi podjezdů, podchodů, protihlukové stěny, nebo místa, kde často močí v noci opilci, a píše jednoduše „…a přece se močí“, nebo k nenápadně instalované kameře přidá mluvící bublinu „Abych tě lépe viděla“. Na koši u autobusové zastávky před brněnskou onkologií pro změnu stojí utěšující „Ode zdi ke zdi, z rohu do rohu, bojím se, toužím po Bohu“.

Původem ze středostavovské rodiny z brněnské periferie. Mládí prožil mezi dálničním přivaděčem, skotačíc mezi zajíci a bažanty na tamním brownfieldu, mezi pravými úhly paneláků. S pokračujícím časem a přibývajícími vráskami začal lehce ohryzávat rožky svého okolí a pokrývat tehdy ještě duhově nezateplené sídliště nánosy barev. Písmena, skvrny a figury začaly potichu vstupovat do vyprázdněných ulic.

Do nočního ticha se ozývaly první výdechy sprejů. „Pssssssssssssss“. A s nimi první výkřiky typu “Rychle postavené krychle“, či „Zanechávám stopu, kolem sebe kopu“. Posledních 19 let pak po Brně a okolí přibývaly nevyžádané tiskové zprávy, neobjednané vyjádření k aktuálnímu dění, komentáře k politické situaci, ironické poznámky k reklamní explozi i osobní psychoterapeutické otisky v podobě krátkých textů. Stav trvá, nastolený kurz pokračuje.

V posledních třech letech ovšem autor také vstupuje do oficiálního prostoru města a galerií mnohdy bez použití svého pseudonymu a pracuje i na zakázkách rekonstrukcí brněnských dominant. Bez adrenalinového křepčení se snaží civilizovaně a v rámci pravidel uchopit a nepřekračovat vymezený prostor. Ozvěna z ulice však zůstává.

V Galerii města Třince TIMO představí sérii obrazů, fotografií, kreseb a jednoho prezidenta.

Autorský komentář:

„Aktuální výstava je výhřez z interiéru ateliéru. Tak trochu osobní inventura věcí, které vznikaly uvnitř, mimo outdoorové napětí, se snahou se alespoň trochu koncentrovat a umírnit. Výsledek je stále dosti neukázněný, rozcuchaný i rozsochatý, ale pokud by šlo, můžu snad to samé nazvat pestrostí.“