This is category.php

This is output of: Výstavy

lifefindsawayproject.tumblr.com/

www.artlist.cz/johana-posova-108589

fotografgallery.cz/barbora-fastrova

www.artmap.cz/barbora-fastrova

Michal Machat, nar. 14. srpna 1963 v Praze. Malíř, sochař, sklářský výtvarník, grafik, ilustrátor, pedagog a příležitostný vydavatel. Po Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara (1978–1982) vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér skla, profesoři S. Libenský, J. Svoboda a V. Kopecký (1984–1990). Jako lektor působil na sklářské škole v Seattlu (1992), v letech 2000–2002 vedl oddělení hutního tvarování skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Je zastoupen ve sbírkách řady českých i světových galerií a muzeí. Od roku 1984 se zúčastnil sta skupinových výstav, od roku 1988 uspořádal na čtyřicet samostatných výstav. Originální tvůrčí a výstavní spoluprací s Martinem Velíškem v letech 1987–1993 šokoval prudérní část veřejnosti. V rozmezí let 1993–2000 se věnoval rodině, přestavbě rodinného domu a stavbě ateliéru v Železném Brodě, nevystavoval vůbec. Navrhoval a vzoroval hutně tvarované skleněné figurální plastiky pro Žeznobrodské sklo a. s. (2002–2003), společně s Ivanou Šrámkovou vytvořil Slepičí program (2002–2004) a kolekci užitkového Ši-Ši skla (2003–2004) ve škrdlovické sklářské huti Beránek spol. s r. o. Projekcí autorského animovaného filmu Flaksy v Omlží doprovodil sérii veřejných vystoupení hudební skupiny Natvrdo (2009–2013). Ilustroval nebo/i vydal knihy, např. Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (Mladá fronta a Prostor, Praha 2006), Ivan Zdeněk Mastník, Michal Machat: Běžná lidská podoba (soukromé vydání, Železný Brod 2009), Ivan Zdeněk Mastník: Kovkop (soukromé vydání, Železný Brod 2014). Dále se v tvůrčím tandemu podílel na vzniku knižních titulů: Petr Pazdera Payne: Figury, figurace, figuranti a figuríny (Medard, Praha 2005), Michal Machat, Petr Pazdera Payne: Slepicmo koňmo (soukromý tisk, Železný Brod 2007), Petr Pazdera Payne, Michal Machat: Úkazy (soukromé vydání, Železný Brod 2016). Žije v Železném Brodě se svou ženou Hanou Hančovou, mají pět dětí.

www.petrdub.cz

Prostory mezi obrazy?

Co jsou to prostory mezi obrazy? Abychom si dovedli odpovědět na podobnou otázku, je na místě zeptat se: „Co to je vlastně obraz?“ Závěsná malba na stěně? Fotografický snímek přírodní scenérie? Abstraktní malba? Nebo vlastně tak trochu „cokoliv,“ co nainstalujeme do galerie a instituce prohlásí za – umění?

 

Petr Dub se ve své tvorbě záměrně pohybuje na hraně civilního vnímání viděného světa, který nás obklopuje a vizuálního rozhraní pojmů vysokého umění. Zatímco v běžném denním shonu míjíme tisíce zátiší a symbolů, které v podstatě vnímáme jako nekonečný proud zážitků, samotný prostor galerii představuje možnost pro zklidnění mysli a sakrální prostor pro uctívání – „absolutního obrazu.“ Minuty spočinutí, ticha a kontemplace.

 

Pro autora je galerie laboratoří a rámem současně. Na jedné straně experimentuje s vlastním uměleckým programem na poli současné nezobrazivé malby, na straně druhé se současným statutem malby jako takové. Autor se obrací k dějinám malířství, které tradičně reinterpretovalo náš svět do dvoudimenzionálních obrazů a zároveň nás upozorňuje na fakt, že viděnou realitu vnímáme především na základě lidské schopnosti skládat abstraktní informace do konkrétních myšlenkových celků, nikoliv na základě představy o tom, že všichni dovedeme společně verbalizovat objektivně naše vědomí.

 

Klíčovací modrá barva využívaná hojně ve filmovém průmyslu pro pozadí digitálních triků představuje pro Duba ve výstavě právě ony „mezery“ v našem vnímání. Ne vždy, to co vidíme, i přesně chápeme. A ne vždy, jsem schopni tyto zážitky společně sdílet. Autor divákovi nabízí v podstatě bezbřehou úroveň možného dialogu. Žádná z variant instalace výstavy není definitivní či dokonalá, ale každá nabízí nový pohled čtení. Pro pochopení komplexního uměleckého obrazu je totiž podle autora třeba stejného úsilí jako pro pochopení našeho celoživotního směřování. Oba cíle jsou nedostupné, ale oba stojí za to neustále – pokoušet. Někdy se tak může docela jednoduše zdát, že právě ony „mezery“ vytvářejí komplexní celky.

Studoval na Pedagogickém gymnáziu v Orlové (1952-1956). Malířskou dráhu začínal pod vedením Gustawa Fierly. Zabývá se malbou, grafikou, ilustrací, scénografií, tvoří divadelní loutky, je hudebníkem a skladatelem. Pracoval v těšínském loutkovém divadle Bajka (umělecký vedoucí 1962 – 1982), pro které navrhl a realizoval řadu loutek i scén, a jako jevištní výtvarník a korepetitor v Těšínském divadle.

„Ačkoliv Bronisław Liberda (*1937) v průběhu svého života používal především tradiční techniky grafiky, kresby, či renesanční olejomalby, kdy i několik měsíců kladl postupně vrstvy transparentních tónů na sebe, aby tak vytvořil jemné přechody snových výjevů, v posledních letech je mu velkým pomocníkem počítač, který osvobodil jeho představivost a může díky němu rychle zaznamenávat své vize.
Je tato technika, ačkoliv zabere mnohem méně času, stejně tak hodnotným ztvárněním toho, co má umělec na mysli? V Galerii města Třince se budeme snažit maximálně využít médium PC, abychom jeho pomocí zprostředkovali vnitřní svět umělce. K vidění budou jak velkoformátové tisky, tak olejomalby. A i této kombinaci médií bude výsledek velice konzistentní.“ (kurátorka Katarína Klusová)

 

Karolina Mełnicka

 

Se narodila v roce 1988 v Toruni. Je absolventkou kulturologie na Katedře společenských věd University Adama Mickiewicza v Poznani (2010) a také Ateliéru Multimédia na Katedře malířství a nových médií Akademie Výtvarných Umění v Štětíně (2016).

Vývoj její tvorby se dá definovat jako zkoumání hranic smyslového a mimosmyslového vnímání v kontextu vlivu technologií na identitu jednotlivce a také vzhledem k mechanismům tvoření skutečnosti. Zajímá se o pozorování metod komponování prostoru a zkoumání idejí tvořených pro masové odběratele.

Politický kontext některých pasáží tvorby Mełnické vychází z toho, jaká je role jednotlivců v univerzálních systémech. Doménou její činnosti je kritika společenských nezvratností. Zabývá se animací, vidoartem, fotografií, objektem, performancí i tekstem.

Je spoluzakladatelkou státu Nomadic State, který spolu s spoluzakladatelem Stachem Szumským používají jako platformu pro experiment s politickou metodikou.

Vernisáž výstavy Diodrámy slovenského umělce a výherce ceny Oskara Čepána za rok 2012 Radovana Čerevky, která se bude konat ve čtvrtek 9. 2017 v 18:00 v Galerii města Třince (knihovna).

doc. Mgr. Art. Radovan Čerevka (*1982, Košice, SK) patří k první generaci absolventů Ateliéru svobodné kreativity 3D Fakulty Umění Technické University v Košicích, kde v současnosti působí jako pedagog. Charakteristickým rysem tvorby Radovana Čerevky je konceptuální zpracovávání masových médií, především mezinárodního politického, ekonomického a humanitárního dění. Zajímá ho síla „pravdy“ médií a způsob jak se s ní lidé vypořádávají na lokální úrovni.  Jeho práce ilustruje aspekty aktivismu a občanského zaujetí. K uměleckému vyjádření používá celou škálu metod: prostorové instalace, modelářství, či tradiční malířské techniky. Radovan Čerevka je výhercem nejprestižnější slovenské ceny za výtvarné umění: Ceny Oskara Čepána za rok 2013.

Média jsou pomyslnou mapou kulturního vývoje lidstva. To jakou formou informace sdělují, se liší jak výběrem obsahu, tak formou jeho formulace. Jelikož rolí médií není pouze informaci předat, ale také zaujmout svého odběratele, a proto mnohdy nabývají formu spektakulárního vypravěče anekdot.

Sdílené informace. Zprostředkované informace. Lákavé a šťavnaté informace. Někdy ty důležité informace zůstanou v zapomnění. V práci Radovana Čerevky se kritická úvaha k médiím objevuje už od nultých let. Schopnost médií podávat důvěryhodné informace, které konzument správným způsobem pochopí, je ze své podstaty nemožná. Radovan Čerevka tíhne k tomu vypořádat se s mediálními zprávami intenzivněji, než je našim každodenním zvykem. Porovnává zdroje a jejich sdělení ztvárňuje v umělecké tvorbě tak, aby byla patrná jak jejich rozporuplnost, tak emocionální náboj, který v nás vytváří. Zprávy, které se jinak zdají být pomíjivé, snadno zapomenutelné, zhmotňuje do uměleckého díla, jímž jim zajišťuje větší životnost a zapamatovatelnost. Takzvané zvěčnění sdělení.

Přestože Radovan Čerevka v minulosti již pracoval s modelářstvím (Reuters drama 2007), tato výstava se vyjímá tím, že většina jejího obsahu se točí kolem jedné konkrétní modelářské firmy. Firma Zvezda je největší ruskou firmou na výrobu modelářských sad. Specializují se na válečné stroje z 2. světové války, ale v současnosti soustřeďují svojí pozornost také na modelářské sady s vojenskou technikou, která se teprve pro vojenské účely testuje. Je to forma propagace současného militarismu a patriotismu mezi mladými lidmi.

Dílo „Dramask“ se jako jediné zabývá spíše jakousi hypotetickou budoucností. Postapokalyptickou vizí animismu strojů, která posouvá hranice modelářství směrem k současnému umění, kdy model neplní pouze svou zažitou funkci sběratelského a řemeslného počinu.

 

lifefindsawayproject.tumblr.com/

www.artlist.cz/johana-posova-108589

fotografgallery.cz/barbora-fastrova

www.artmap.cz/barbora-fastrova

Michal Machat, nar. 14. srpna 1963 v Praze. Malíř, sochař, sklářský výtvarník, grafik, ilustrátor, pedagog a příležitostný vydavatel. Po Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara (1978–1982) vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér skla, profesoři S. Libenský, J. Svoboda a V. Kopecký (1984–1990). Jako lektor působil na sklářské škole v Seattlu (1992), v letech 2000–2002 vedl oddělení hutního tvarování skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Je zastoupen ve sbírkách řady českých i světových galerií a muzeí. Od roku 1984 se zúčastnil sta skupinových výstav, od roku 1988 uspořádal na čtyřicet samostatných výstav. Originální tvůrčí a výstavní spoluprací s Martinem Velíškem v letech 1987–1993 šokoval prudérní část veřejnosti. V rozmezí let 1993–2000 se věnoval rodině, přestavbě rodinného domu a stavbě ateliéru v Železném Brodě, nevystavoval vůbec. Navrhoval a vzoroval hutně tvarované skleněné figurální plastiky pro Žeznobrodské sklo a. s. (2002–2003), společně s Ivanou Šrámkovou vytvořil Slepičí program (2002–2004) a kolekci užitkového Ši-Ši skla (2003–2004) ve škrdlovické sklářské huti Beránek spol. s r. o. Projekcí autorského animovaného filmu Flaksy v Omlží doprovodil sérii veřejných vystoupení hudební skupiny Natvrdo (2009–2013). Ilustroval nebo/i vydal knihy, např. Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (Mladá fronta a Prostor, Praha 2006), Ivan Zdeněk Mastník, Michal Machat: Běžná lidská podoba (soukromé vydání, Železný Brod 2009), Ivan Zdeněk Mastník: Kovkop (soukromé vydání, Železný Brod 2014). Dále se v tvůrčím tandemu podílel na vzniku knižních titulů: Petr Pazdera Payne: Figury, figurace, figuranti a figuríny (Medard, Praha 2005), Michal Machat, Petr Pazdera Payne: Slepicmo koňmo (soukromý tisk, Železný Brod 2007), Petr Pazdera Payne, Michal Machat: Úkazy (soukromé vydání, Železný Brod 2016). Žije v Železném Brodě se svou ženou Hanou Hančovou, mají pět dětí.

www.petrdub.cz

Prostory mezi obrazy?

Co jsou to prostory mezi obrazy? Abychom si dovedli odpovědět na podobnou otázku, je na místě zeptat se: „Co to je vlastně obraz?“ Závěsná malba na stěně? Fotografický snímek přírodní scenérie? Abstraktní malba? Nebo vlastně tak trochu „cokoliv,“ co nainstalujeme do galerie a instituce prohlásí za – umění?

 

Petr Dub se ve své tvorbě záměrně pohybuje na hraně civilního vnímání viděného světa, který nás obklopuje a vizuálního rozhraní pojmů vysokého umění. Zatímco v běžném denním shonu míjíme tisíce zátiší a symbolů, které v podstatě vnímáme jako nekonečný proud zážitků, samotný prostor galerii představuje možnost pro zklidnění mysli a sakrální prostor pro uctívání – „absolutního obrazu.“ Minuty spočinutí, ticha a kontemplace.

 

Pro autora je galerie laboratoří a rámem současně. Na jedné straně experimentuje s vlastním uměleckým programem na poli současné nezobrazivé malby, na straně druhé se současným statutem malby jako takové. Autor se obrací k dějinám malířství, které tradičně reinterpretovalo náš svět do dvoudimenzionálních obrazů a zároveň nás upozorňuje na fakt, že viděnou realitu vnímáme především na základě lidské schopnosti skládat abstraktní informace do konkrétních myšlenkových celků, nikoliv na základě představy o tom, že všichni dovedeme společně verbalizovat objektivně naše vědomí.

 

Klíčovací modrá barva využívaná hojně ve filmovém průmyslu pro pozadí digitálních triků představuje pro Duba ve výstavě právě ony „mezery“ v našem vnímání. Ne vždy, to co vidíme, i přesně chápeme. A ne vždy, jsem schopni tyto zážitky společně sdílet. Autor divákovi nabízí v podstatě bezbřehou úroveň možného dialogu. Žádná z variant instalace výstavy není definitivní či dokonalá, ale každá nabízí nový pohled čtení. Pro pochopení komplexního uměleckého obrazu je totiž podle autora třeba stejného úsilí jako pro pochopení našeho celoživotního směřování. Oba cíle jsou nedostupné, ale oba stojí za to neustále – pokoušet. Někdy se tak může docela jednoduše zdát, že právě ony „mezery“ vytvářejí komplexní celky.

Studoval na Pedagogickém gymnáziu v Orlové (1952-1956). Malířskou dráhu začínal pod vedením Gustawa Fierly. Zabývá se malbou, grafikou, ilustrací, scénografií, tvoří divadelní loutky, je hudebníkem a skladatelem. Pracoval v těšínském loutkovém divadle Bajka (umělecký vedoucí 1962 – 1982), pro které navrhl a realizoval řadu loutek i scén, a jako jevištní výtvarník a korepetitor v Těšínském divadle.

„Ačkoliv Bronisław Liberda (*1937) v průběhu svého života používal především tradiční techniky grafiky, kresby, či renesanční olejomalby, kdy i několik měsíců kladl postupně vrstvy transparentních tónů na sebe, aby tak vytvořil jemné přechody snových výjevů, v posledních letech je mu velkým pomocníkem počítač, který osvobodil jeho představivost a může díky němu rychle zaznamenávat své vize.
Je tato technika, ačkoliv zabere mnohem méně času, stejně tak hodnotným ztvárněním toho, co má umělec na mysli? V Galerii města Třince se budeme snažit maximálně využít médium PC, abychom jeho pomocí zprostředkovali vnitřní svět umělce. K vidění budou jak velkoformátové tisky, tak olejomalby. A i této kombinaci médií bude výsledek velice konzistentní.“ (kurátorka Katarína Klusová)

 

Karolina Mełnicka

 

Se narodila v roce 1988 v Toruni. Je absolventkou kulturologie na Katedře společenských věd University Adama Mickiewicza v Poznani (2010) a také Ateliéru Multimédia na Katedře malířství a nových médií Akademie Výtvarných Umění v Štětíně (2016).

Vývoj její tvorby se dá definovat jako zkoumání hranic smyslového a mimosmyslového vnímání v kontextu vlivu technologií na identitu jednotlivce a také vzhledem k mechanismům tvoření skutečnosti. Zajímá se o pozorování metod komponování prostoru a zkoumání idejí tvořených pro masové odběratele.

Politický kontext některých pasáží tvorby Mełnické vychází z toho, jaká je role jednotlivců v univerzálních systémech. Doménou její činnosti je kritika společenských nezvratností. Zabývá se animací, vidoartem, fotografií, objektem, performancí i tekstem.

Je spoluzakladatelkou státu Nomadic State, který spolu s spoluzakladatelem Stachem Szumským používají jako platformu pro experiment s politickou metodikou.

Vernisáž výstavy Diodrámy slovenského umělce a výherce ceny Oskara Čepána za rok 2012 Radovana Čerevky, která se bude konat ve čtvrtek 9. 2017 v 18:00 v Galerii města Třince (knihovna).

doc. Mgr. Art. Radovan Čerevka (*1982, Košice, SK) patří k první generaci absolventů Ateliéru svobodné kreativity 3D Fakulty Umění Technické University v Košicích, kde v současnosti působí jako pedagog. Charakteristickým rysem tvorby Radovana Čerevky je konceptuální zpracovávání masových médií, především mezinárodního politického, ekonomického a humanitárního dění. Zajímá ho síla „pravdy“ médií a způsob jak se s ní lidé vypořádávají na lokální úrovni.  Jeho práce ilustruje aspekty aktivismu a občanského zaujetí. K uměleckému vyjádření používá celou škálu metod: prostorové instalace, modelářství, či tradiční malířské techniky. Radovan Čerevka je výhercem nejprestižnější slovenské ceny za výtvarné umění: Ceny Oskara Čepána za rok 2013.

Média jsou pomyslnou mapou kulturního vývoje lidstva. To jakou formou informace sdělují, se liší jak výběrem obsahu, tak formou jeho formulace. Jelikož rolí médií není pouze informaci předat, ale také zaujmout svého odběratele, a proto mnohdy nabývají formu spektakulárního vypravěče anekdot.

Sdílené informace. Zprostředkované informace. Lákavé a šťavnaté informace. Někdy ty důležité informace zůstanou v zapomnění. V práci Radovana Čerevky se kritická úvaha k médiím objevuje už od nultých let. Schopnost médií podávat důvěryhodné informace, které konzument správným způsobem pochopí, je ze své podstaty nemožná. Radovan Čerevka tíhne k tomu vypořádat se s mediálními zprávami intenzivněji, než je našim každodenním zvykem. Porovnává zdroje a jejich sdělení ztvárňuje v umělecké tvorbě tak, aby byla patrná jak jejich rozporuplnost, tak emocionální náboj, který v nás vytváří. Zprávy, které se jinak zdají být pomíjivé, snadno zapomenutelné, zhmotňuje do uměleckého díla, jímž jim zajišťuje větší životnost a zapamatovatelnost. Takzvané zvěčnění sdělení.

Přestože Radovan Čerevka v minulosti již pracoval s modelářstvím (Reuters drama 2007), tato výstava se vyjímá tím, že většina jejího obsahu se točí kolem jedné konkrétní modelářské firmy. Firma Zvezda je největší ruskou firmou na výrobu modelářských sad. Specializují se na válečné stroje z 2. světové války, ale v současnosti soustřeďují svojí pozornost také na modelářské sady s vojenskou technikou, která se teprve pro vojenské účely testuje. Je to forma propagace současného militarismu a patriotismu mezi mladými lidmi.

Dílo „Dramask“ se jako jediné zabývá spíše jakousi hypotetickou budoucností. Postapokalyptickou vizí animismu strojů, která posouvá hranice modelářství směrem k současnému umění, kdy model neplní pouze svou zažitou funkci sběratelského a řemeslného počinu.