This is category.php

This is output of: Výstavy

Vernisáž výstavy Diodrámy slovenského umělce a výherce ceny Oskara Čepána za rok 2012 Radovana Čerevky, která se bude konat ve čtvrtek 9. 2017 v 18:00 v Galerii města Třince (knihovna).

doc. Mgr. Art. Radovan Čerevka (*1982, Košice, SK) patří k první generaci absolventů Ateliéru svobodné kreativity 3D Fakulty Umění Technické University v Košicích, kde v současnosti působí jako pedagog. Charakteristickým rysem tvorby Radovana Čerevky je konceptuální zpracovávání masových médií, především mezinárodního politického, ekonomického a humanitárního dění. Zajímá ho síla „pravdy“ médií a způsob jak se s ní lidé vypořádávají na lokální úrovni.  Jeho práce ilustruje aspekty aktivismu a občanského zaujetí. K uměleckému vyjádření používá celou škálu metod: prostorové instalace, modelářství, či tradiční malířské techniky. Radovan Čerevka je výhercem nejprestižnější slovenské ceny za výtvarné umění: Ceny Oskara Čepána za rok 2013.

Výstava „Dobro a zlo“ je kolektivní výstava umělců a amatérů účastnících se výzvy „Přines a vystav“.
1. 9. – 13. 10. 2017

Dualismus se v náboženství objevuje jako víra v protiklad dvou principů, nejčastěji dobra a zla, na všech úrovních skutečnosti, včetně kosmologické, antropologické a etické.
Umělecké vyjádření na této výstavě slouží profesionálním a amatérským umělcům jako univerzální jazyk, jímž se tento fenomén snaží znázornit.
Ačkoliv se „dobro“ a „zlo“ v našem slovníku vyskytuje s určitou suverenitou a nádechem jistoty v pravdivost vlastního chápání těchto pojmů, je zřejmé, že naše pojetí těchto slov se liší v mnoha ohledech.
galerietrinec.cz

Resuscitace a amputace“ je výstavní projekt hostujícího kurátora Ondřeje Navrátila (Offormat Brno), který dlouhodobě shromažďoval dokumentaci uměleckých intervencí v krajině.

Nejedná však pouze o plastiky. Mnohdy se umělci věnovali péči zapomenutého sadu, vysazováním alejí z lásky, nebo záchranou říčního ostrova. Mnohé umělecké projekty totiž mnohdy připomínají spíše počiny aktivistů než to, co bychom si zařadili pod hlavičku výtvarného umění.(Katarína Klusová)

 

„Umělecké intervence do krajiny jsou stejně staré jako umění samo a lze je považovat za projev estetických, spirituálních, ekonomických, mocenských a dalších potřeb lidské society. Především od 60. let minulého století začíná vedle těchto motivů posilovat i další – uvědomění si nesouladu mezi jednáním člověka a zdravím přírody, krajiny i jeho vlastním. A umělci přijímají také roli hospodářů, léčitelů, aktivistů a environmentalistů – iniciátorů a realizátorů nápravných procesů v konkrétní krajině a místě…

Prostorově střídmá prezentace v Galerii města Třince si neklade za cíl představit vyčerpávajícím způsobem celý příběh této pozoruhodné, mnohotvárné a hraniční umělecké strategie. Ten je jen naznačen a jsou z něj vytknuty uvedené příklady, prezentované prostřednictvím výběru dokumentace, pozůstalých fragmentů a současných evokací. Umožňující divákovi konfrontaci s jejich výpovědí o vztahu člověka a krajiny, potřebě spolubytí, empatie a reciprocity.“  (Ondřej Navrátil)

 

Vystavující umělci:

Helen Mayer a Newton Harrison, Miloš Šejn, Ivana Hanzlíková, Cyril Kozák, Jana Peterková

Thomas Büsch, Jaroslav Kablika, Antonín Mareš

Lukáš Gavlovský

Jana Doležalová a Štěpán Plátek

Jinákrajina (Jan Ambrůz, Pavla Kačírková, Kryštof Ambrůz)

Jan Trejbal (Neolokátor)

Anna DYGA +/-

INVISIBLE POINT OF VIEW

obraz/objekt/video

 

Narozena v Polsku. Absolvovala v ateliéru intermédií a informačních technik na Akademii výtvarných umění v Katovicích a také v Ateliéru litografie na Katedře umění Pedagogické univerzity v Krakově.

Obě její diplomové práce byly oceněny. Zajímá ji proces tvorby a vnímání v přírodě i v životě. Její práce se nachází na pomezí grafiky, malířství, fotografie a site-specific instalace, oscilující mezi analogovou a digitální tvorbou. Věnuje se teorii umění, výtvarné pedagogice a osobnímu rozvoji.

V letech 2010-2013 pracovala jako asistentka na Katedře umělecké grafiky a kresby na Fakultě umění PU v Krakově. Je instruktorkou autorských interdisciplinárních dílen pro děti a dospělé. Má za sebou mnoho autorských a kolektivních výstav.

 

Je to pouze fragment skutečnosti. Je to jenom několik předmětů, které by nemusely existovat v jiném rozměru než v tom vlastním.

Výjevy, které tyto předměty přivolávají svou přítomností, nenásilně probouzejí, možná i oživují, vzkazují něco, co se nedá vyjádřit – neviditelný prostor, který nelze určit v daném místě a čase a v daném úhlu pohledu podléhajícímu neustálé proměně a pohybu, iluzi a odchylce od tvárné kategorie já, tak i od světla, ve kterém se pohybuje. Otevřené teritorium neuchopitelných významů. Vlnění. Vnitřní kartografie neoznačitelného.

Subjektivní výběr momentů zkušeností, které selhávají v jiné existenci než v podobě záznamu. Je to záznam styku s vůči, v, vedle a mezi. Přítomnost a její absence. Bytí tady, bytí tam, někde. Nebytí. Bez počátku a bez konce.

Vztahuji se k jevům jako je světlo, barva, rytmus, zvuk, hodnota věci v sobě samé. Vyhledávám výjimky ve skutečnosti a sestavuji je vůči sobě v mlčení. Dotýkám se, prozkoumávám, notuji si, bráním přílišnému zásahu sebou. Zaznamenávám. Věším objekty v prostoru. Bez definice, bez kategorie, bez dělby. Rozeznávám obrazy nesoucí pro mě indicie pevných pocitů a klamů. Zajímají mě otázky, ne odpovědi. Zajímá mě proces, ne konečný stav. Pracuji v oblasti různých médií dotýkajících se zároveň materiální, tak i mimosmyslové skutečnosti. Objevuji skutečnost, hledám otvory a kanály, které mě vedou na místa, která se nejhůř pojmenovávají. Hledám chyby a poruchy. Hledám pohyb, průtok informací, stezky světla a prostor pro nadechnutí. Umění je přirozeným prostorem života, referenčním rámcem, proměnou média. Nikdo a nic se od něj nedokážou oddělit, všechno je samodoplňující se formou. Začínám od těla, smyslnosti, hmatatelnosti věcí a jevů až po čistou představivost. Cítění a vidění se stává tvorbou, stavěním obrazu života.

 

(PL)

Urodzona w Polsce. Absolwentka Pracowni Intermediów i Technik Cyfrowych na Akademii Sztuk Pięknych w Katowicach oraz Pracowni Litografii na Wydziale Sztuki Uniwersytetu Pedagogicznego w Krakowie. Za oba dyplomy uzyskała wyróżnienie. Interesuję ją proces; tworzenia, odczuwania, w naturze i w życiu.  Pracuje na pograniczu grafiki, malarstwa, fotografii i instalacji site-specific, oscylując pomiędzy działaniem analogowym i cyfrowym.  Zajmuje się również teorią sztuki, edukacją artystyczną i pracą z obszarem rozwoju osobistego. W latach 2010-13 asystentka w Katedrze Grafiki Artystycznej i Rysunku na Wydziale Sztuki UP w Krakowie. Instruktorka autorskich interdyscyplinarnych warsztatów artystycznych dla dzieci, dorosłych i. Autorka wystaw indywidualnych oraz uczestniczka wielu zbiorowych.

 

To jedynie fragment rzeczywistości. To jedynie kilka przedmiotów, które mogły by nie zaistnieć w wymiarze innym, niż własny. Obrazów, które poprzez swoją obecność przywołują, nienachalnie budzą, być może ożywiają, wskazują coś czego wyrazić się nie da – przestrzeń niewidzialnego, niemożliwego do określenia w danym miejscu i czasie punktu widzenia, ulegającego nieustannej przemianie i ruchowi, iluzji i aberracjom, zależnego zarówno od zmiennej kategorii ja, jak i od światła w którym się ona porusza. Otwarte terytorium nieuchwytnych znaczeń. Falowanie. Wewnętrzna kartografia nieoznaczonego. Subiektywny wybór momentów doświadczenia, które poza możliwym powidokiem, nigdy nie staną się zewnętrzne. To zapis obcowania z, wobec, w, obok, pomiędzy. Obecności i jej braku. Bycia tu, bycia tam, gdzieś. Niebycia. Bez początku, bez końca. 

Zwracam się ku zjawiskom takim jak światło, barwa, rytm, dźwięk, wartość rzeczy samej w sobie. Wybieram wyimki z rzeczywistości, zestawiam wobec siebie, w milczeniu. Dotykam, badam, odnotowuję, zaprzeczam projektowaniu zdarzenia. Rejestruję. Zawieszam obiekty w przestrzeni. Bez definicji, bez kategorii, bez podziałów. Rozpoznaję obrazy niosące dla mnie znamię, pewnych przeczuć i powidoków. Interesują mnie pytania, nie odpowiedzi. Interesuje mnie proces, nie efekt końcowy. Pracuję w obszarze różnych mediów dotykając zarówno materialnej jak i pozazmysłowej rzeczywistości. Eksplorując rzeczywistość poszukuję otworów i kanałów prowadzących do miejsc, które najtrudniej nazwać. Szukam błędów i zaburzeń. Szukam ruchu, przepływu informacji, ścieżek światła i przestrzeni dla oddechu. Sztuka jest naturalną przestrzenią życia, układem odniesienia, transformacją medium. Nikt ani nic nie jest od niej oddzielone, wszystko jest samo-uzupełniającą się formą. Począwszy od ciała, zmysłowości, namacalności rzeczy i zjawisk po świat czysto wyobrażeniowy. Czucie i widzenie staje się tworzeniem, budowaniem obrazu życia.

 

(ENG)

Born in Poland. Graduated from the Academy of Fine Arts in Katowice PL (Intermedia and Digital Techniques Studio) and the Faculty of Arts at the Pedagogical University in Cracow PL (Litography Studio), both diplomas with distinction. She’s focus on the process; of creating, feeling, in nature and life in general. Her pieces are in between various disciplines: printmaking, painting, photography, sound and site-specific installations, oscillates between analog and digital action. She works also with art theory, artistic education and the area of personal development. From 2010 until 2013 an assistant in the Department of Printmaking and Drawing at the Pedagogical University in Cracow. Led authorial interdisciplinary workshops for children, adults and teenagers in public museums and institutions. She presented individual shows and took part in group exhibitions.

„It is merely a fragment of reality. Just a few objects which might be unable to exist in a realm different from their own. Just a couple of images that through their own presence evoke, subtly rouse, maybe even animate, present something incommunicable – the space of the invisible, of something that cannot be specified in certain place and the point of view time, of something undergoing continual change and movement, illusion and aberrations, something dependent on both ever changing category of ‘I’ and light in which it moves. The open territory of elusive meanings. Undulation. Internal cartography of the unsignified. The subjective choice of the moments of experience which fail to ever become external except for the possible afterimage. The record of communing with, towards, inside, beside, between. Of the presence and the lack thereof. Of being here, being there, somewhere. Of not being. Without neither beginning nor end. I look into such phenomena as light, hue, rhythm, sound, the value of the thing itself. I focus on excerpts from reality, juxtaposing them, in silence. I touch, study, take note of them, rejecting the urge to design the event. I just register, hang up the objects in space. Free of definition, of categorization, of divisions. I recognize images carrying certain stigma of premonitions and afterimages. I am more interested in questions than answers. More invested in the process, not the final effect. I work with different media touching on both material and extrasensory reality. By exploring reality, I look for openings and canals leading to places that escape all names. I am on the lookout for mistakes and disturbances. For movement, the flow of information, paths of light and breathing space. The art is a natural space for life, the reference system and the transformation of medium. Within its realm, nobody and nothing is separate, everything  – body, sensuality, tangibility of things and phenomena; purely imaginative world – is a self-complementing form. Feeling and seeing become creative process, the building of life image.”

 

Erik Sikora „Omluvenka / Ospravedlnenka

 

Erik Sikora, který žije a pracuje jako výtvarný pedagog v Košicích, svá studia strávil jak na pražské AVU, kde čerpal z vlivu různých pedagogů, jak stálých, tak hostujících. Svou zkušenost si odnesl také z londýnské University of Arts. Mimo jiné je Erik Sikora absolventem prestižní Ceny Oskára Čepana za rok 2013.

Marta Fišerová (Dům umění, Brno): „Je neúnavným vynálezcem metod pro zlepšení našich životů, stává se samozvaným reportérem nebo tvůrcem svérázných klipů k vlastní hudební produkci. Ve své práci kloubí principy instruktážního videa, teleshopingu, reportáže nebo videa jako záznamu živé akce. Video, v neodmyslitelném DIY stylu, figuruje jako stěžejní forma a je prostředkem komunikace. Své záznamy autor takřka automaticky publikuje v tom nejpřirozenějším prostředí – na Youtube, a skrze své webové stránky – mají tak možnost se svobodně šířit sférami internetu. Jeho díla jsou i přes svoji živelnost velmi konzistentní – nabýváme dojmu, že umění se zcela rozpustilo v jeho životě a tvoří pevnou slitinu člověka a umělce Erika Sikory.“

Arkadiusz Karapuda (*1981), absolvent varšavské Akademie výtvarných umění, kde je nyní proděkanem a asistentem ateliéru malby prof. Zw. Stanisława Baje. Ateliér, pro který je typická kombinace tradičních technik s hledáním jejich nového použití se zrcadlí v Arkadiuszově tvorbě. Najdeme umně zobrazené prvky reality, které formálně poskytují surrealistický pocit bezčasí a nemísta.

Arkadiusz Karapuda o své výstavě: „Název výstavy je parafrází anotace zahajující Krále Ubu Alfreda Jarryho („v Polsku, tedy nikde”), vztahuje se k problematice místa a prostoru. To, co je představeno na povrchu obrazů, vybraných pro výstavu, to jsou místa přechodná, bezvýznamná, nepotřebná​. Na vystavených obrazech jsem se snažil umocnit dojem míst zbavených významu. Podobné motivy je možné najít ve fragmentech architektury, která nás obklopuje, přesto pro tyto obrazy neexistují žádné konkrétní prototypy.

Chtěl jsem,​ aby monumentální a působivá forma, použitá k malování vystavených děl, vtáhla do jejich nitra diváka, který by se stal hrdinou těch​to obrazů. Prostory nasycené intenzivními barvami mají povzbuzovat diváka k průniku zobrazeného světa, nabízejíc jenom: stěny, podlahy, stropy, průhledy, štěrbiny nebo zákoutí.​ Všechny tvoří místa, kter​á bychom mohli najít všude, tedy nikde.“

Vernisáž výstavy Diodrámy slovenského umělce a výherce ceny Oskara Čepána za rok 2012 Radovana Čerevky, která se bude konat ve čtvrtek 9. 2017 v 18:00 v Galerii města Třince (knihovna).

doc. Mgr. Art. Radovan Čerevka (*1982, Košice, SK) patří k první generaci absolventů Ateliéru svobodné kreativity 3D Fakulty Umění Technické University v Košicích, kde v současnosti působí jako pedagog. Charakteristickým rysem tvorby Radovana Čerevky je konceptuální zpracovávání masových médií, především mezinárodního politického, ekonomického a humanitárního dění. Zajímá ho síla „pravdy“ médií a způsob jak se s ní lidé vypořádávají na lokální úrovni.  Jeho práce ilustruje aspekty aktivismu a občanského zaujetí. K uměleckému vyjádření používá celou škálu metod: prostorové instalace, modelářství, či tradiční malířské techniky. Radovan Čerevka je výhercem nejprestižnější slovenské ceny za výtvarné umění: Ceny Oskara Čepána za rok 2013.

Výstava „Dobro a zlo“ je kolektivní výstava umělců a amatérů účastnících se výzvy „Přines a vystav“.
1. 9. – 13. 10. 2017

Dualismus se v náboženství objevuje jako víra v protiklad dvou principů, nejčastěji dobra a zla, na všech úrovních skutečnosti, včetně kosmologické, antropologické a etické.
Umělecké vyjádření na této výstavě slouží profesionálním a amatérským umělcům jako univerzální jazyk, jímž se tento fenomén snaží znázornit.
Ačkoliv se „dobro“ a „zlo“ v našem slovníku vyskytuje s určitou suverenitou a nádechem jistoty v pravdivost vlastního chápání těchto pojmů, je zřejmé, že naše pojetí těchto slov se liší v mnoha ohledech.
galerietrinec.cz

Resuscitace a amputace“ je výstavní projekt hostujícího kurátora Ondřeje Navrátila (Offormat Brno), který dlouhodobě shromažďoval dokumentaci uměleckých intervencí v krajině.

Nejedná však pouze o plastiky. Mnohdy se umělci věnovali péči zapomenutého sadu, vysazováním alejí z lásky, nebo záchranou říčního ostrova. Mnohé umělecké projekty totiž mnohdy připomínají spíše počiny aktivistů než to, co bychom si zařadili pod hlavičku výtvarného umění.(Katarína Klusová)

 

„Umělecké intervence do krajiny jsou stejně staré jako umění samo a lze je považovat za projev estetických, spirituálních, ekonomických, mocenských a dalších potřeb lidské society. Především od 60. let minulého století začíná vedle těchto motivů posilovat i další – uvědomění si nesouladu mezi jednáním člověka a zdravím přírody, krajiny i jeho vlastním. A umělci přijímají také roli hospodářů, léčitelů, aktivistů a environmentalistů – iniciátorů a realizátorů nápravných procesů v konkrétní krajině a místě…

Prostorově střídmá prezentace v Galerii města Třince si neklade za cíl představit vyčerpávajícím způsobem celý příběh této pozoruhodné, mnohotvárné a hraniční umělecké strategie. Ten je jen naznačen a jsou z něj vytknuty uvedené příklady, prezentované prostřednictvím výběru dokumentace, pozůstalých fragmentů a současných evokací. Umožňující divákovi konfrontaci s jejich výpovědí o vztahu člověka a krajiny, potřebě spolubytí, empatie a reciprocity.“  (Ondřej Navrátil)

 

Vystavující umělci:

Helen Mayer a Newton Harrison, Miloš Šejn, Ivana Hanzlíková, Cyril Kozák, Jana Peterková

Thomas Büsch, Jaroslav Kablika, Antonín Mareš

Lukáš Gavlovský

Jana Doležalová a Štěpán Plátek

Jinákrajina (Jan Ambrůz, Pavla Kačírková, Kryštof Ambrůz)

Jan Trejbal (Neolokátor)

Anna DYGA +/-

INVISIBLE POINT OF VIEW

obraz/objekt/video

 

Narozena v Polsku. Absolvovala v ateliéru intermédií a informačních technik na Akademii výtvarných umění v Katovicích a také v Ateliéru litografie na Katedře umění Pedagogické univerzity v Krakově.

Obě její diplomové práce byly oceněny. Zajímá ji proces tvorby a vnímání v přírodě i v životě. Její práce se nachází na pomezí grafiky, malířství, fotografie a site-specific instalace, oscilující mezi analogovou a digitální tvorbou. Věnuje se teorii umění, výtvarné pedagogice a osobnímu rozvoji.

V letech 2010-2013 pracovala jako asistentka na Katedře umělecké grafiky a kresby na Fakultě umění PU v Krakově. Je instruktorkou autorských interdisciplinárních dílen pro děti a dospělé. Má za sebou mnoho autorských a kolektivních výstav.

 

Je to pouze fragment skutečnosti. Je to jenom několik předmětů, které by nemusely existovat v jiném rozměru než v tom vlastním.

Výjevy, které tyto předměty přivolávají svou přítomností, nenásilně probouzejí, možná i oživují, vzkazují něco, co se nedá vyjádřit – neviditelný prostor, který nelze určit v daném místě a čase a v daném úhlu pohledu podléhajícímu neustálé proměně a pohybu, iluzi a odchylce od tvárné kategorie já, tak i od světla, ve kterém se pohybuje. Otevřené teritorium neuchopitelných významů. Vlnění. Vnitřní kartografie neoznačitelného.

Subjektivní výběr momentů zkušeností, které selhávají v jiné existenci než v podobě záznamu. Je to záznam styku s vůči, v, vedle a mezi. Přítomnost a její absence. Bytí tady, bytí tam, někde. Nebytí. Bez počátku a bez konce.

Vztahuji se k jevům jako je světlo, barva, rytmus, zvuk, hodnota věci v sobě samé. Vyhledávám výjimky ve skutečnosti a sestavuji je vůči sobě v mlčení. Dotýkám se, prozkoumávám, notuji si, bráním přílišnému zásahu sebou. Zaznamenávám. Věším objekty v prostoru. Bez definice, bez kategorie, bez dělby. Rozeznávám obrazy nesoucí pro mě indicie pevných pocitů a klamů. Zajímají mě otázky, ne odpovědi. Zajímá mě proces, ne konečný stav. Pracuji v oblasti různých médií dotýkajících se zároveň materiální, tak i mimosmyslové skutečnosti. Objevuji skutečnost, hledám otvory a kanály, které mě vedou na místa, která se nejhůř pojmenovávají. Hledám chyby a poruchy. Hledám pohyb, průtok informací, stezky světla a prostor pro nadechnutí. Umění je přirozeným prostorem života, referenčním rámcem, proměnou média. Nikdo a nic se od něj nedokážou oddělit, všechno je samodoplňující se formou. Začínám od těla, smyslnosti, hmatatelnosti věcí a jevů až po čistou představivost. Cítění a vidění se stává tvorbou, stavěním obrazu života.

 

(PL)

Urodzona w Polsce. Absolwentka Pracowni Intermediów i Technik Cyfrowych na Akademii Sztuk Pięknych w Katowicach oraz Pracowni Litografii na Wydziale Sztuki Uniwersytetu Pedagogicznego w Krakowie. Za oba dyplomy uzyskała wyróżnienie. Interesuję ją proces; tworzenia, odczuwania, w naturze i w życiu.  Pracuje na pograniczu grafiki, malarstwa, fotografii i instalacji site-specific, oscylując pomiędzy działaniem analogowym i cyfrowym.  Zajmuje się również teorią sztuki, edukacją artystyczną i pracą z obszarem rozwoju osobistego. W latach 2010-13 asystentka w Katedrze Grafiki Artystycznej i Rysunku na Wydziale Sztuki UP w Krakowie. Instruktorka autorskich interdyscyplinarnych warsztatów artystycznych dla dzieci, dorosłych i. Autorka wystaw indywidualnych oraz uczestniczka wielu zbiorowych.

 

To jedynie fragment rzeczywistości. To jedynie kilka przedmiotów, które mogły by nie zaistnieć w wymiarze innym, niż własny. Obrazów, które poprzez swoją obecność przywołują, nienachalnie budzą, być może ożywiają, wskazują coś czego wyrazić się nie da – przestrzeń niewidzialnego, niemożliwego do określenia w danym miejscu i czasie punktu widzenia, ulegającego nieustannej przemianie i ruchowi, iluzji i aberracjom, zależnego zarówno od zmiennej kategorii ja, jak i od światła w którym się ona porusza. Otwarte terytorium nieuchwytnych znaczeń. Falowanie. Wewnętrzna kartografia nieoznaczonego. Subiektywny wybór momentów doświadczenia, które poza możliwym powidokiem, nigdy nie staną się zewnętrzne. To zapis obcowania z, wobec, w, obok, pomiędzy. Obecności i jej braku. Bycia tu, bycia tam, gdzieś. Niebycia. Bez początku, bez końca. 

Zwracam się ku zjawiskom takim jak światło, barwa, rytm, dźwięk, wartość rzeczy samej w sobie. Wybieram wyimki z rzeczywistości, zestawiam wobec siebie, w milczeniu. Dotykam, badam, odnotowuję, zaprzeczam projektowaniu zdarzenia. Rejestruję. Zawieszam obiekty w przestrzeni. Bez definicji, bez kategorii, bez podziałów. Rozpoznaję obrazy niosące dla mnie znamię, pewnych przeczuć i powidoków. Interesują mnie pytania, nie odpowiedzi. Interesuje mnie proces, nie efekt końcowy. Pracuję w obszarze różnych mediów dotykając zarówno materialnej jak i pozazmysłowej rzeczywistości. Eksplorując rzeczywistość poszukuję otworów i kanałów prowadzących do miejsc, które najtrudniej nazwać. Szukam błędów i zaburzeń. Szukam ruchu, przepływu informacji, ścieżek światła i przestrzeni dla oddechu. Sztuka jest naturalną przestrzenią życia, układem odniesienia, transformacją medium. Nikt ani nic nie jest od niej oddzielone, wszystko jest samo-uzupełniającą się formą. Począwszy od ciała, zmysłowości, namacalności rzeczy i zjawisk po świat czysto wyobrażeniowy. Czucie i widzenie staje się tworzeniem, budowaniem obrazu życia.

 

(ENG)

Born in Poland. Graduated from the Academy of Fine Arts in Katowice PL (Intermedia and Digital Techniques Studio) and the Faculty of Arts at the Pedagogical University in Cracow PL (Litography Studio), both diplomas with distinction. She’s focus on the process; of creating, feeling, in nature and life in general. Her pieces are in between various disciplines: printmaking, painting, photography, sound and site-specific installations, oscillates between analog and digital action. She works also with art theory, artistic education and the area of personal development. From 2010 until 2013 an assistant in the Department of Printmaking and Drawing at the Pedagogical University in Cracow. Led authorial interdisciplinary workshops for children, adults and teenagers in public museums and institutions. She presented individual shows and took part in group exhibitions.

„It is merely a fragment of reality. Just a few objects which might be unable to exist in a realm different from their own. Just a couple of images that through their own presence evoke, subtly rouse, maybe even animate, present something incommunicable – the space of the invisible, of something that cannot be specified in certain place and the point of view time, of something undergoing continual change and movement, illusion and aberrations, something dependent on both ever changing category of ‘I’ and light in which it moves. The open territory of elusive meanings. Undulation. Internal cartography of the unsignified. The subjective choice of the moments of experience which fail to ever become external except for the possible afterimage. The record of communing with, towards, inside, beside, between. Of the presence and the lack thereof. Of being here, being there, somewhere. Of not being. Without neither beginning nor end. I look into such phenomena as light, hue, rhythm, sound, the value of the thing itself. I focus on excerpts from reality, juxtaposing them, in silence. I touch, study, take note of them, rejecting the urge to design the event. I just register, hang up the objects in space. Free of definition, of categorization, of divisions. I recognize images carrying certain stigma of premonitions and afterimages. I am more interested in questions than answers. More invested in the process, not the final effect. I work with different media touching on both material and extrasensory reality. By exploring reality, I look for openings and canals leading to places that escape all names. I am on the lookout for mistakes and disturbances. For movement, the flow of information, paths of light and breathing space. The art is a natural space for life, the reference system and the transformation of medium. Within its realm, nobody and nothing is separate, everything  – body, sensuality, tangibility of things and phenomena; purely imaginative world – is a self-complementing form. Feeling and seeing become creative process, the building of life image.”

 

Erik Sikora „Omluvenka / Ospravedlnenka

 

Erik Sikora, který žije a pracuje jako výtvarný pedagog v Košicích, svá studia strávil jak na pražské AVU, kde čerpal z vlivu různých pedagogů, jak stálých, tak hostujících. Svou zkušenost si odnesl také z londýnské University of Arts. Mimo jiné je Erik Sikora absolventem prestižní Ceny Oskára Čepana za rok 2013.

Marta Fišerová (Dům umění, Brno): „Je neúnavným vynálezcem metod pro zlepšení našich životů, stává se samozvaným reportérem nebo tvůrcem svérázných klipů k vlastní hudební produkci. Ve své práci kloubí principy instruktážního videa, teleshopingu, reportáže nebo videa jako záznamu živé akce. Video, v neodmyslitelném DIY stylu, figuruje jako stěžejní forma a je prostředkem komunikace. Své záznamy autor takřka automaticky publikuje v tom nejpřirozenějším prostředí – na Youtube, a skrze své webové stránky – mají tak možnost se svobodně šířit sférami internetu. Jeho díla jsou i přes svoji živelnost velmi konzistentní – nabýváme dojmu, že umění se zcela rozpustilo v jeho životě a tvoří pevnou slitinu člověka a umělce Erika Sikory.“

Arkadiusz Karapuda (*1981), absolvent varšavské Akademie výtvarných umění, kde je nyní proděkanem a asistentem ateliéru malby prof. Zw. Stanisława Baje. Ateliér, pro který je typická kombinace tradičních technik s hledáním jejich nového použití se zrcadlí v Arkadiuszově tvorbě. Najdeme umně zobrazené prvky reality, které formálně poskytují surrealistický pocit bezčasí a nemísta.

Arkadiusz Karapuda o své výstavě: „Název výstavy je parafrází anotace zahajující Krále Ubu Alfreda Jarryho („v Polsku, tedy nikde”), vztahuje se k problematice místa a prostoru. To, co je představeno na povrchu obrazů, vybraných pro výstavu, to jsou místa přechodná, bezvýznamná, nepotřebná​. Na vystavených obrazech jsem se snažil umocnit dojem míst zbavených významu. Podobné motivy je možné najít ve fragmentech architektury, která nás obklopuje, přesto pro tyto obrazy neexistují žádné konkrétní prototypy.

Chtěl jsem,​ aby monumentální a působivá forma, použitá k malování vystavených děl, vtáhla do jejich nitra diváka, který by se stal hrdinou těch​to obrazů. Prostory nasycené intenzivními barvami mají povzbuzovat diváka k průniku zobrazeného světa, nabízejíc jenom: stěny, podlahy, stropy, průhledy, štěrbiny nebo zákoutí.​ Všechny tvoří místa, kter​á bychom mohli najít všude, tedy nikde.“