Jakub Tomáš, který žije v Jihlavě a je absolventem pražské Akademie výtvarných umění (2006 – 2012, prof. Vladimír Kokolia, prof. Jiří Sopko), se od své diplomové práce (2011-2012) pravidelně objevuje na české umělecké scéně jako dobře rozeznatelný malíř, jenž na svých malbách zachycuje prostorové instalace, které si před tím vytváří z papírů / výstřižků a různých objektů.

Ján Kekeli je slovenský fotograf, jenž se poprvé dostal do povědomí díky získání ceny „Foto roku“ nadace VÚB Banky na Slovensku. V roce 2013 se stal finalistou prestižní ceny ESSL. Pro Jána Kekeliho je typické použití analogové fotografie, pomocí které zaznamenává krajinné scenérie Slovenska připomínající obrazy 19. století. Autor snímá krajinu na velký formát negativu s dobře vykreslenými detaily. Soustřeďuje svou pozornost na maximální kvalitu dokumentárního zobrazení.

 

Jakub Tomáš o výstavě:

„Slovem „něcař“ se obecně mezi teology pojmenovává člověk, který nevěří v Boha, ale v NĚCO vyššího věří. Líbí se mi hlavně zvukomalebnost a potenciál vícevýznamovosti tohoto slova. Pokud se však snažím odtrhnout od jeho původního významu, vyvstává ve mně představa o člověku, jenž NĚCO dělá, sám nechápe / neví co, ale cítí, že je to důležité pro něj, nebo jeho okolí. Vlastně mě dráždí již samotné slovo „NĚCO“. Je to slovo, pod které se vejde úplně všechno. Zároveň „něcařství“ chápu jako neschopnost, obavu nebo nevoli pojmenovávat jevy, situace patřičnými jmény, ale to již zavání fenoménem politické korektnosti či nekorektnosti, což jsou termíny, na něž jsem poměrně dost alergický.

Něcař nemusím být já, je to spíše fiktivní postava, jakýsi produkt dnešního světa, je to v podstatě takový soft (jemný) ateista. Od kovaného ateisty ho odlišuje to, že ten nevěří v nic, což já osobně považuji za nejkomplikovanější víru.

V mé práci se se slovem NĚCO konfrontuji neustále, něco neustále dělám – maluji, kutím a často nevím co, proč a nač, ale samozřejmě někde v pozadí mám představu, pocit toho něčeho. Ideálním prostředkem pro formulaci takto nejasných pocitů by byla například gestická malba, nebo abstrakce, ale já se k těmto matným pocitům prokousávám spíše skrze iluzivně- realistickou malbu, která může nést různé jinotaje či surrealistické znaky. Aktuálně se skrze svou práci pasuji do role Boha – stvořitele, vytvářím nová prostředí – fiktivní světy, které jsou fyzicky vystavěné jako trojrozměrné prostory, podle kterých vznikají obrazy – dvojrozměrné „produkty“. Divákovi přímo nepodsouvám interpretaci obrazu. Podstata, symbolika a jinotaje obrazu, se generují od iniciačního momentu skrze jeho vznik až po jeho následné vystavení a prezentaci.

 

Ján Kekeli o své výstavě:


„Sériu fotografií môžme vnímať ako fragmenty vytrhnuté z krátkeho filmu. Pozostáva zo selekcie prác z posledných dvoch rokov, kde ostávam verný princípom subjektívneho dokumentu. Inšpiráciu hľadám v reálnom svete. V ňom nachádzam situácie, ktoré mi umožňujú vytvoriť  vizuálne pôsobivý obraz, interpretujúci moje vnútorne rozpoloženie. Snažím sa pracovať s nachádzanými situáciami, no nevyhýbam sa ani čiastočnej inscenácii. Prioritou tvorby ostáva autentickosť.“

 

Více o vystavovaných:

http://jakubtomas.blogspot.cz/

http://www.jankekeli.sk/cv/