Výstava „KRÁTKÝ NÁVRAT“ v třinecké galerii představuje propojení dvou výrazných umělců otce a dcery, Jána Bergera a Xénie Bergerové, kteří  společnou prezentací  navazují  na předchozí trojgenerační výstavy.

Tuto výstavu v Galerii města Třince neurčují ani tak obsahové nebo formální charakteristiky, jako prostorové dispozice galerie. Vystaveným souborem obrazů se autoři  pokusili vydat jakýsi dvojgenerační signál malířů blízkých genetickou výbavou. Na jejich prezentaci lze vidět rozdílné generační nástupy a poetiky, které je odlišují, ale nad kterými se klenou sjednocující znaky a mnohé příbuznosti.

 

Ján Berger malíř a profesor se narodil v Třinci 5. března 1944, avšak po roce 1953 žil s rodinou v Bratislavě. Zúčastnil se několika mezinárodních sympózií a jeho tvorba byla oceněna na 9. Mezinárodním bienále malby v Košicích a na druhém Trienále portrétu v Liptovském Mikuláši. Kromě účasti na výstavách na Slovensku a v Čechách byl zastoupen na mnoha zahraničních výstavách např. v Antverpách, Mexiku, Sofii, Londýně, Aténách, New Yorku a Bruselu.

 

„… Barvou, která je pro malíře, jak sám hovoří, „motorem, spouštěčem, ale nikdy ne cílem“, ale která na první pohled – jakkoli se tomu sám brání – v jeho obrazech dominuje a působí doslova magicky…“ (Michaela Jurovská 1999)

 

Xénia Bergerová se narodila 13. července 1977 v Bratislavě a věnuje se malbě. Vystudovala Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a posléze obhájila titul „Artis doctor“. Od roku 2004 působí  na Katedře restaurování  VŠVU (2015 – habilitovala), ale setrvávala také na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 2011 získala Cenu kritiky na mezinárodní výstavě a soutěži „Premio Internationale d´Arte, San Crispino“ v  Porto Sant´ Elpidio v Itálii. Také se zúčastnila mnoha zahraničních výstav např. v Bruselu,  Varšavě, Aténách, Vídni, Los Angeles, Londýne, či v Budapešti.

 

„…Levitovanie súhier reality a čírej abstrakcie je charakteristickým znamením Bergerovej kompozícií bez zemskej príťažlivosti. Trochu cudne, zdržanlivo prezrádza túžbu po kozmogónii, po nadpozemskom.“ (Ľudovít Hološka, 2006)