Rosvita Mikulová

1943 v Trutnově
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Rosvita Mikulová patří k našim předním textilním výtvarnicím a zájem o její dílo dávno překročil hranice našeho regionu.

 

Je rodačkou z Podkrkonoší, kraje s bohatou tradicí textilní výroby. Narodila se v roce 1943 v Trutnově, kde prožila dětství i rané mládí. Po úspěšném absolvování střední školy byla přijata na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde studovala textilní výtvarnictví u profesorů Jana Nováka a Antonína Kybala. Láska ke studentovi sochařství, pozdějšímu manželovi akademickému sochaři Štěpánu Mikulovi, jí nedovolila vrátit se do rodného kraje a přivedla ji do Třince a pak do Bystřice. Jako umělkyně na volné noze to v tomto kraji daleko od center kulturního dění neměla existenčně snadné. Ale talent, kázeň a řemeslná zručnost přinesly brzy úspěchy. Rosvita Mikulová prosazovala autorsky tkanou tapisérii. Kromě řady gobelínů, jimiž ukázala i to, jak velkorysou koncepci lze v této technice uskutečnit, však vytvořila značné množství netkaných artprotisů a aradecorů, většinou s náměty přírody či fantazijní krajiny. Kromě obdivovatelů, kteří si její díla odvezli do soukromých sbírek jak doma, tak v cizině (Slovensko, Německo, Rakousko, USA, Austrálie), oslovilo Rosvitu Mikulovou mnoho institucí s nabídkou na větší monumentální realizace v prostorách veřejných interiérů.

 

Za působivou technikou textilního vlákna, které je spolu s hlínou, dřevem a kamenem jedním z prvotních materiálů, provázejících člověka od samého začátku jeho existence, za esteticky vyhrazeným výrazem jsou ukryty stovky hodin strávených u tkalcovského rámu. Rosvita Mikulová si vytvořila úzký vztah ke zdejšímu kraji, jehož barevné proměny a vztahy přírody a lidského dotyku jsou hlavními tématy tapisérií tkaných nebo vytvořených technikami artprotisu či aradecoru. Chce přimět diváka k zamyšlení nad nenahraditelností přírody, nad tím, že civilizace ani technika nám nemohou poskytnout takovou jistotu jako existence přírody. Má dar vystihnout nejpodstatnější hodnoty té které textilní techniky a posunout její využití za navyklou mez. A to s kázní designéra i s rozmachem a fantazií umělce. Její tapisérie dodávají prostoru osobitou, emocionálně silnou atmosféru, významně dotvářejí interiér a teplem přírodního materiálu příjemně kontrastují s moderními materiály počítačového věku.

 

Rosvita Mikulová později opustila vlněné rouno a stále častěji maluje a věnuje se grafice. Odtud vychází v přístupu k tapisériím jako k tkanému obrazu. Samotná malba a kombinované techniky mají všechny své náležitosti: téma, kompozici, rytmus, podání světla a stínu, barvu. Drama citu i radosti ze života – základní intonace své tvorby – promítá do postav, jejich akcí a pohybů, do tvarů, dějů a osudů. Hlavním tématem je člověk, jeho neustálá touha po poznání a dokonalosti a jeho reakce na opakující se lidské dějiny silou imaginace. Je to především žena, magie prosté ženské figury, která se pro autorku stává čímsi posvátným a krásným. Nejdůležitějším výrazovým prostředkem zůstává vazba na skutečnost, na realistické zpodobnění. Ve svých zátiších se snaží najít trochu klidu a harmonii v chaosu dnešního světa a poskytnout divákovi prostor ke vcítění se a meditaci.

 

Kombinované techniky se vyznačují poetičností a jemným laděním pastelových tónů. Působí kultivovaně, vyjadřují smysluplný vztah ke světu. Autorka v nich staví celou kompozici na barevně řešené ploše, kde náhle najdeme figurální stafáž, která je její součástí, ale spíše se v ní ztrácí, splývá s ní, neboť jedno jsou.

 

Rosvita Mikulová vyučovala v letech 1994–2002 výtvarnou výchovu na třineckém gymnáziu. Úspěšná byla také její dlouholetá spolupráce s literárně-dramatickým oborem ZUŠ Třinec v Třinci, vedeným Marcelou Kovaříkovou. Nadále žije a tvoří v Bystřici. Při realizacích netkaných tapisérií spolupracovala s brněnskou Vlněnou, v současné době s Moravskou gobelínovou manufakturou ve Valašském Meziříčí.

 

Mgr. Květoslava Konderlová

Realizace:

Dům kultury – Třinec 1970

Restaurace – Ostrava Jih 1983

Hotel Kamyšin – Opava 1984

Prior – Ostrava 1984

Karviná 1987

M klub – Brno 1989

Almada klub – Ostrava 1989

Královopolské strojírny – Brno 1991

ATA Technik – Praha 1993

Zdravotní středisko – Hořovice 1994

Základní škola – Bystřice nad Olší 1999

Mikulášká chata – Demänovská dolina (SK) 2010

Sportovní areál Vitality – Vendryně 2011

 

Samostatné výstavy:

Dílo –  Ostrava, Havířov, Opava, Poruba, Přerov, Liberec, Ústí nad Labem v letech 1975–1990

Dům kultury Třinec 1989, 1995, 2003

Galerie města Třince 2013

Praha – Klánovice 1995

Divadlo Antonína Dvořáka – Ostrava

Městská galerie – Trutnov 1997

Galerie Ametyst – Ostrava Poruba 1997

Hotel Javor – Řeka 1999

Galerie Mříž – Český Těšín 2000