Stanislav Kraus

21. dubna 1926 – 14. dubna 2002

Tvorba Stanislava Krause je velice úzce spjata s jeho životem, uveďme proto nejprve několik biografických údajů. Kraus pocházel z hutnické rodiny. Narodil se 21. dubna 1926 v Třinci a vyrůstal ve velice živé společenské atmosféře hutnického Třince třicátých let minulého století. Jeho vzdělávání bylo přerušeno II. světovou válkou. V chaosu a v neuvěřitelných peripetiích, v útěcích a návratech sbíral své první zkušenosti a formoval své pohledy a názory.

Po jednom z útěků se dostal do okolí Terebovlji a Lvova, přebýval v klášteře v Przemyśli a konečně se mu podařilo navázat kontakt s domovem. Díky staršímu bratrovi překročil řeku San a dostal se do Krakowa. Zde se díky železničářům vyhnul zátahu a podařilo se mu vrátit se do rodného Třince, který však znovu opustil a po dalším putování se opět vrátil domů. Po válce se Kraus zapsal do gymnázia v Těšíně, ale prožitky z války uvízly v jeho duši příliš silně. Zanechal studií a znovu se vydal na cesty. Putoval přes Gdańsk a Szczecin až do Berlína, aby až tam přišel na to, kde je jeho místo. Vrátil se na Těšínsko, v roce 1947 se oženil s Gertrudou a společně začali bydlet v Třinci.

Vzhledem k tomu, že se jeho otec vrátil z fašistického vězení se zničeným zdravím, byl Stanislav nucen starat se o rodinu. Podařilo se mu najít práci v huti, ale hned poté dostal povolávací rozkaz do vojenské služby.  Tam vzal poprvé do ruky štětec a v armádní soutěži získal jednu z cen. Odkryl vlastní talent a od toho okamžiku trávil čím dál tím více času jeho rozvíjením. Po návratu z vojny získal Kraus  místo výtvarníka v propagaci třinecké huti. Svůj talent rozvíjel studiem, v letech 1956-1958 studoval kresbu a estetiku v Praze. Navštěvoval ateliér profesora Baumbrucka, který toužil po tom, aby se Kraus dostal na Akademii výtvarných umění.  Životní situace mu to bohužel neumožnila, protože se musel starat o rodinu. Prošel ovšem ateliéry skvělých českých malířů: profesora Kuby, Baucha, profesora Nowaka. Ty ho inspirovaly k vlastnímu tvůrčímu hledání.  Jestli se na Krausovu tvorbu podíváme hlouběji, zjistíme, že z každého tématu dokázal vydobýt jasnou a originální výpověď a že promlouvá vlastním malířským jazykem.

Dalo by se použít srovnání s poezií. Představivost Krause vychází ze zkušenosti, ve svém díle dokáže vyjadřovat nejen konkrétní situace a fiktivní fakta, ale má výbornou schopnost poukazovat na jejich spojitost s věcmi obecnými. V jeho tvorbě je magie, jsou v ní zakódované etické principy, je v ní i mýtus neporaženého hrdiny, který jde proti nezdarům osudu. Má sílu, jež mu dovoluje zdolávat překážky a jít vlastní cestou. Určitě je v jeho malířství něco z tajemství prvotní představy. Je jedno, jestli se jedná o krajinu, huť, ženský akt či zátiší – vše se stává dotekem malířova štětce sugestivním zachycením letmého okamžiku, který zůstal zaznamenán v proměnlivých tónech světla a atmosféry. Svět, který malíř Stanislav Kraus sledoval, přenášel ve výrazných ostrých tóninách i v citlivých flecích. Nevěnoval se formálním novátorským trikům, zůstal věrný tradičním technikám. To ovšem vůbec neovlivnilo bohatost jeho malířství. Chceme-li nějak klasifikovat jeho tvůrčí představivost, připomeňme blízkost filozofii Gastona Bachelarda. Přijdeme na to, že jí vládne obraznost tvrdosti.  Slova tvrdý a tvrdost se objeví také jako termín dobře hodnotící jak skutečnost, tak morální metaforu.  Tvrdý určuje lidskou sílu, může být také znakem hněvu. Tvrdý je slovem, které nedokáže zůstat klidné, ale tvrdý je současně dobrý.  Odkazuje tak na celou Krausovu tvorbu.

Umělcovo krocení vnitřní krajiny probíhá sledováním událostí a prožitků, které je ukryto zraku, ale je proudem pod kůží lidského bytí.

Kraus touží diváka nasměrovat na tento bod, ve kterém není důležitý popis, ale nastává proces vyrývání diváka ze ztuhlých atributů každodenní šedi. Kraus nebyl osudem nikdy rozmazlován. Je to vidět v jeho zápolení s odolným materiálem, ze kterého je tvořen tento svět. Kraus nechtěl vyprávět skutečnost, ale skutečnost vyjadřovat a činil to silně a přesně.

 

Výstavy:

Třinec – 1955, 1964, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984, 1986

Český Těšín – 1955, 1976, 1981

Jablunkov – 1972, 1979, 1983, 1986

Polsko – 1978, 1979