This is category.php

27/2-27/3.
fotografická dokuemtace: Tanasis a Darina Kubíková

Obrazy Jana Vytisky (* 1985 v Praze) si vydobyly pevné místo ve vizuální paměti české výtvarné scény. Konzistentní a přesto neustále proměňující se tvorba tohoto autora je specifickým reprezentantem lidové estetiky protkané apokalyptickými výjevy. Ty připomínají fascinovanou radost z něčeho hrůzostrašného, kdy jsme si jako děti na hřišti vyprávěli různé krvavé a děsivé příběhy. Žádná z historek ale nikdy nevycházela z reality, která by byla pro dětského diváka příliš nepochopitelnou a neuchopitelnou. Příběhy o šikaně, násilných příbuzných nebo rodičích v rozvodovém řízení nejsou dost ultimátní na to, aby nás jejich vyprávění vzrušovalo. Takové příběhy nekončí, můžou trvat a nahlodávat člověka pomalu a nenápadně.

Satyrové, stvůry, ďáblové, skelety a děsivé děti se zlomyslným úšklebkem se v dílech Vytisky objevují epizodicky téměř jako aktéři jakéhosi tragikomického sitcomu o životě a bolestivé smrti. Teorie tvorby úspěšného hororu káže, že největší hrůzu vyvolává to, co není vidět, co ještě nevyjevilo svojí podobu, co nás drží v nejistotě, co se plíží a vybafne na nás v nejméně nečekaném momentě.

Nevyhnutelnost zmaru na Vytiskových obrazech je osvobozující. Nic neskrývají. Děsy jsou na nich ztvárněny tak, jako by člověka měly právě strachu zbavit. Dovolují nám se konfrontovat s tím, co by jako nevyřčené působilo mnohem nepříjemněji. Viditelná hrůza už není hrůzou a v člověku nastává reakce, která je stejně tak přirozená jako strach – akceptace.

Interaktivní výstava pod vedením grafické dílny Uutěrky otevírá téma lokální identity. Kde končíme my a začínají jiní? Jak nás může obohacovat naše vlastní ale i cizí kultura? Jak nás limituje okolí a jak limitujeme sami sebe? Kažý divák určí hloubku analýzy těchto a vnese sám sebe do kolektivního dialogu.

Výuka oboru malba je realizována ve dvou ateliérech: ateliéru malby I a v ateliéru malby II. Ateliér malby I směřuje studenta ke klasickým zobrazovacím metodám v malbě, ateliér malby II má konceptuální a intermediální přesahy.

Studenti se seznámí se zákonitostmi malby, a to pomocí studia podle modelu, či zákonitostmi struktury obrazové plochy. Postupně se budou seznamovat se znalostmi konceptuálního přístupu k zvoleným tématům. Naučí se rozlišovat strukturu uměleckého díla od jejího vzniku až po samotnou realizaci a to především malířskými prostředky. V bakalářském studiu se učí pracovat s kompozicí, barevnou plochou, formou a obsahem díla. Uvědomí si tak vztah mezi myšlenkou, formou a výsledným médiem, zachytí především pomocí malby. Na základě krátkodobých úkolů se učí pochopit a prakticky aplikovat základní výtvarné a malířské fenomény jako je plošná a objemová malba, škálová malba, využití barevných kontrastů, bod, linie, měřítko, gesto, pohyb. Během semestrů studenti pracují na tematických klauzurních úkolech, které rozvíjí jejich cítění a výtvarné myšlení, jakož i technické a technologické dovednosti. Studenti se seznámí s různými technikami malby a s prací s barvou v prostoru. Posluchači pěstují výtvarné myšlení a citlivost, prostřednictvím tvorby poznávají sami sebe a hledají své místo v kontextu současného umění. Výuka je vedena tak, aby se absolvent uměl vyjádřit především malbou, ale i přesahy do jiných médií (digitální obraz, video, instalace, objekt), aby byl schopen kritické reflexe a orientace v kulturních a společenských vědách i v životě v celé jeho vrstevnatosti. Výuka je vedena tak, aby studenty seznamovala s aktuálními tématy současného umění, které umožní studentům rozlišovat a kriticky definovat umělecké dílo v kontextu současného umění a samotného

Sestry Daniela a Linda Dostálkovy fungují jako umělecké duo. Od roku 2016 společně provozují Institucionální homeopatii, hybridní sociálně uměleckou agenturu. Skrze ni poskytují servis především kulturním institucím, ale i jednotlivcům. Aplikací postupů příbuzných disciplín vytvářejí nové hybridní formy prezentované v podobě výstav, workshopů či autorských publikací. Důležité je pro ně uvědomění si prostupnosti hranic jednotlivých oborů, pracují napříč různými médii a odvětvími.

Výstava potrvá do 25. 10. 2019
https://www.instagram.com/agata_zbylut
galerietrinec.cz

„Název výstavy v Galerii města Třince „Panička“ vychází z cyklu fotografií, které jsem začala realizovat v minulém roce. Nápad vytvořit tento projekt přišel v situaci, kdy jsem se ocitla několik dní sama doma po neefektivním zákroku odstranění permanentního make-upu. Trápila jsem se vlastním vzhledem v situaci, ve které jsem se v žádném případě nechtěla ocitnout. Přitom osob v totožné situaci musí být tisíce, možná i desítky tisíc lidí a všechny tyto osoby se stejně jako já ukrývají před světem s obrovským pocitem studu.
Říká se, že pacientkami „klinik mládí“ jsou v 85 – 90 % ženy. Listina nabízených zákroků je stále delší. Nabodávání jehlami, vypalování mikrozávad laserem, dráždění a poškozování hlubších vrstev kůže ultrazvukem. Vpichy a postřiky kyselinou hyaluronovou nebo botoxem způsobují, že čím dál tím více žen má paralyzované obličeje bez možnosti vyjádřit emoce. Tváře jsou ošetřovány chemickým peelingem nebo leptavými látkami, které později eliminují vrásky a nateklosti. Jsou zaváděny liftingující nitě – nejlépe několik desítek na jedinou oblast. Nitě natahují kůži a zabraňují efektu gravitace. Komplikované kosmetické technologie vysávají tuk ze stehen, aby byl později vstřikován do prsou, rtů nebo oválu obličeje, proměňujíc tělo v jednu velikou ránu, která potřebuje několik týdnů rekonvalescence.
Obrovským zásahem je lifting prováděný operací. Naříznutá kůže se vytrhává z tkání, natahuje a její přebytek se odřezává. Naomi Wolf v knize „Mýtus krásy“ napsala „kdyby se zjistilo, že jsou takové zákroky prováděné na vězních, měli bychom co do činění s celosvětovou aférou veřejného mínění a naše země by se ocitla na listině Amnesty International v souvislosti s mučením nejhoršího druhu.“
Nic takového se neděje, protože obecné mínění je takové, že ženy které využívají plastickou chirurgii, jsou tomu samy na vině a že se rozhodují pro tyto drastické změny z vlastních egoistických pohnutek. Pravdou pak je, že jde o pouhou reakci na fyzickou diskriminaci. Neuvěřitelné ukrutnosti, kterým ženy poddávají své tělo, vyplývají z kultury, ve které žijí a jsou důsledkem signálů, které každodenně dostávají. Vyjít na veřejnost pro ženu znamená vždy konfrontaci s táhlým oceňováním jejího vzhledu a toho, jak se proměňuje v čase. Muži zrají a jejich úspěch to umocňuje. Žena, která dosáhne úspěchu, musí mít mladou tvář – přinejmenším mnohem mladší než naznačuje její věk. Samozřejmě to neznamená, že muži stárnou lépe, což je jedna z tradovaných teorií. Wolfová dodává, že „muži stárnou lépe pouze v kategoriích společenského statusu. Naše oči jsou školené na to, aby ve tvářích žen vnímaly čas jako zkázu a na tvářích mužů jako známku charakteru.“ Ženy, které se ukazují v médiích a reklamě jsou stejně tak nadprůměrně atraktivní. Jejich pečlivě upravený vzhled je zasazen do kontextu úspěchu, luxusu, harmonie, štěstí a lásky. Pokud jsme dennodenně konfrontovány s tím, že pouze ty nekrásnější z nás dosáhnou úspěchu a jsou hodny lásky, tak práce na vlastním vzhledu je toho logickým důsledkem.“ Agata Zbylut

Dr. hab. Agata Zbylut je umělkyně, akademická pracovnice, feministka, radikalizující se vegetariánka a občasná kurátorka. V letech 1993-1999 studovala Institut Kultury a Výtvarného umění WSP v Zelené Hoře (nyní Zelenohorská Univerzita). Studium ukončila v Ateliéru kresby a intermédií. V roce 2008 absolvovala doktoranturu v oblasti užitého umění na oboru Multimediální Komunikace Akademie výtvarných umění v Poznani. V roce 2012 získala doktorát ve Státní vyšší škole televizní a divadelní v Łodzi.
V letech 2000-2005 byla kurátorkou Galerie Amfilada. V roce 2004 koordinovala Národní Program Kultury Znaky času. V roce 2005 byla oceněna bronzovou medailí za zásluhy v kultuře „Gloria Artis” a v roce 2004 založila združení Zachęta Sztuki Współczesnej Szczecin (Pobídka současného umění v Štětíně), ve kterém plní funkci prezidentky. Jedním z počinů sdružení je vytvoření Regionální Kolekce Zachęty Sztuki Współczesnej Sztuki – je to největší sbírka současného umění v severozápadním Polsku. Na základě této iniciativy vznikla Trafostacja Sztuki Szczecin (Trafostanice umění ve Štětíně).
Agata Zbylut Je kurátorkou Festiwalu Sztuki Młodych Przeciąg (2007, 2009, 2011). Od roku 2010 vyučuje na Akademii výtvarných umění v Štětíně. Realizovala přes 100 individuálních a kolektivních výstav v Polsku, Německu, Bělorusku, Rusku, na Ukrajině, ve Francii, Chorvatsku, Velké Británii a v USA. Bydlí a pracuje ve Varšavě a Štětíně.

Kurátorka: Laura Victoria Delgado
Vystavující umělci: Filip Aura, Martin Karvay, Zdeněk Spour, Laura Victoria Delgado, Katja Mais, Aphronek.

Výstava potrvá do 25. 10. 2019
galerietrinec.cz

Ve 20:00 se koná afterparty v klubu TKC Třinec.

„Zdá se, že snížením toho, co je možno nazvat biologickou účinností mozku, se do vědomí otevírá přístup těm druhům duševních pochodů, které jsou za běžných podmínek vyloučeny, protože nemají žádný význam pro přežití. Podobné pronikání biologicky neužitečného, ale esteticky a někdy i duchovně cenného materiálu může nastat následkem nemoci nebo únavy, anebo může být vyvoláno hladověním či pobytem v naprostém tichu a tmě. …Dále tyto stavy vyvolává užívání psychoaktivních látek.“ Aldous Huxley (Nebe a peklo)

“Visionaria je kolektivní výstava, která se zabývá vlivem změněných stavů vědomí na uměleckou tvorbu. Primárně mluvíme o stavech vyvolaných psychedelickými látkami, ale může jít i o jiné metody, které vyvolávají změněný stav vědomí.
V různých obdobích historie a v domorodých kulturách má užívání psychedelik vliv na kulturu a estetiku dané společnosti.
Vliv psychedelik je pozorovatelný i v umění současné společnosti.
Tak, jak jsou psychedelické látky stigmatizovány, je stigmatizováno i umění, které je jimi ovlivněno. I proto není mnoho umělců, kteří by tvorbu ovlivněnou psychedeliky zveřejňovali.
Na výstavě Visionaria v Galerii města Třince představíme práce, které jsou přímo ovlivněny zkušeností se změněným stavem vědomí.” Laura Victoria Delgado

Kurátorka výstavy Laura Victoria Delgado od roku 2006 žije a pracuje v Praze. Vystudovala zde filmovou animaci (MgA.) na FAMU, ale bakalářský titul získala v roce 2004 v oboru umění na Kolumbijské národní univerzitě v Bogotě, kde se specializovala na nová média. Zpočátku se živila malbou, pak se ale začala zabývat videem a experimentálním filmem.

Elizabeth Ann Růžička (*1997 Oakville, Canada) je mladá autorka působící především v Ostravě. Studovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, po které pokračovala studiem v ateliéru grafiky Fakulty umění Ostravské Univerzity. Ve své bakalářské práci se zabývala znečištěním lesů v okolí jejího domova. Pozastavuje se nad vysokou produkcí odpadu a jeho dopadem na krajinu. Průběh tvorby tohoto projektu byl rozdělen do dvou úzce souvisejících částí. Sběr odhozeného odpadu a jeho následné grafické zpracování technikou sítotisku. Ve své práci se Elizabeth pokusila vlastnoručně nasbíraný odpad v místech, kde by ho člověk nejméně čekal (les, louky, okolí říček a potoků) shromáždit, smíchat a následně vytvořit dekalk – v podstatě jakési skvrny, které jsou pouze přetransponovaným otiskem originálu. Záleží pak na každém člověku, jak k dílu přistoupí, vnímá ho a osobně charakterizuje. Rozsah práce je jedno sto signovaných výtisků. Počet grafik patřičně vystihuje rozsáhlost problematiky odpadu a znečištění. Zvolená agresivní barva tisku má upoutat pozornost diváka a měla by ho přimět k zamyšlení nad znepokojivou skutečností, jakou je právě znečištění přírody.