This is category.php

This is output of: Výstavy

27/2-27/3.
fotografická dokuemtace: Tanasis a Darina Kubíková

Obrazy Jana Vytisky (* 1985 v Praze) si vydobyly pevné místo ve vizuální paměti české výtvarné scény. Konzistentní a přesto neustále proměňující se tvorba tohoto autora je specifickým reprezentantem lidové estetiky protkané apokalyptickými výjevy. Ty připomínají fascinovanou radost z něčeho hrůzostrašného, kdy jsme si jako děti na hřišti vyprávěli různé krvavé a děsivé příběhy. Žádná z historek ale nikdy nevycházela z reality, která by byla pro dětského diváka příliš nepochopitelnou a neuchopitelnou. Příběhy o šikaně, násilných příbuzných nebo rodičích v rozvodovém řízení nejsou dost ultimátní na to, aby nás jejich vyprávění vzrušovalo. Takové příběhy nekončí, můžou trvat a nahlodávat člověka pomalu a nenápadně.

Satyrové, stvůry, ďáblové, skelety a děsivé děti se zlomyslným úšklebkem se v dílech Vytisky objevují epizodicky téměř jako aktéři jakéhosi tragikomického sitcomu o životě a bolestivé smrti. Teorie tvorby úspěšného hororu káže, že největší hrůzu vyvolává to, co není vidět, co ještě nevyjevilo svojí podobu, co nás drží v nejistotě, co se plíží a vybafne na nás v nejméně nečekaném momentě.

Nevyhnutelnost zmaru na Vytiskových obrazech je osvobozující. Nic neskrývají. Děsy jsou na nich ztvárněny tak, jako by člověka měly právě strachu zbavit. Dovolují nám se konfrontovat s tím, co by jako nevyřčené působilo mnohem nepříjemněji. Viditelná hrůza už není hrůzou a v člověku nastává reakce, která je stejně tak přirozená jako strach – akceptace.

 

 

Interaktivní výstava pod vedením grafické dílny Uutěrky otevírá téma lokální identity. Kde končíme my a začínají jiní? Jak nás může obohacovat naše vlastní ale i cizí kultura? Jak nás limituje okolí a jak limitujeme sami sebe? Kažý divák určí hloubku analýzy těchto a vnese sám sebe do kolektivního dialogu.

Výuka oboru malba je realizována ve dvou ateliérech: ateliéru malby I a v ateliéru malby II. Ateliér malby I směřuje studenta ke klasickým zobrazovacím metodám v malbě, ateliér malby II má konceptuální a intermediální přesahy.

Studenti se seznámí se zákonitostmi malby, a to pomocí studia podle modelu, či zákonitostmi struktury obrazové plochy. Postupně se budou seznamovat se znalostmi konceptuálního přístupu k zvoleným tématům. Naučí se rozlišovat strukturu uměleckého díla od jejího vzniku až po samotnou realizaci a to především malířskými prostředky. V bakalářském studiu se učí pracovat s kompozicí, barevnou plochou, formou a obsahem díla. Uvědomí si tak vztah mezi myšlenkou, formou a výsledným médiem, zachytí především pomocí malby. Na základě krátkodobých úkolů se učí pochopit a prakticky aplikovat základní výtvarné a malířské fenomény jako je plošná a objemová malba, škálová malba, využití barevných kontrastů, bod, linie, měřítko, gesto, pohyb. Během semestrů studenti pracují na tematických klauzurních úkolech, které rozvíjí jejich cítění a výtvarné myšlení, jakož i technické a technologické dovednosti. Studenti se seznámí s různými technikami malby a s prací s barvou v prostoru. Posluchači pěstují výtvarné myšlení a citlivost, prostřednictvím tvorby poznávají sami sebe a hledají své místo v kontextu současného umění. Výuka je vedena tak, aby se absolvent uměl vyjádřit především malbou, ale i přesahy do jiných médií (digitální obraz, video, instalace, objekt), aby byl schopen kritické reflexe a orientace v kulturních a společenských vědách i v životě v celé jeho vrstevnatosti. Výuka je vedena tak, aby studenty seznamovala s aktuálními tématy současného umění, které umožní studentům rozlišovat a kriticky definovat umělecké dílo v kontextu současného umění a samotného

Zahájení výstavy „Identical identity“ se bude konat 6. 1. v 18:00 v Galerii města Třince (prostor v KD Trisia, Nám. Svobody 526)

 
Kurátorka výstavy: Jagna Domżalska
Vystavující umělci: Agnieszka Grodzińska a Vitalii Shupliak
________________________________________________________________
Otwarcie wystawy “Identical identity” będzie się dziać w przestrzeni Galerii miasta Trzyńca w domie kultury (Nám. Svobody 526) 6. 1. o 18:00.
 
Kuratorka wystawy: Jagna Domżalska
Wystawiający artyści: Agnieszka Grodzińska i Vitalii Shupliak
 
________________________________________________________________

Přehlížíme nepřesnost slova identita (v polském jazyce tožsamość).
Má označovat něčí individualitu, ale doslova znamená absenci rozdílů (tožsamy = stejný).
V jednom pojmu balancují protiklady. Možná proto, že v procesu uvědomělého oddělování se, často procházíme etapami hledání příslušnosti, kdy se snažíme někde patřit.
Porovnávajíc se, znemožňujeme možnost identičnosti. Hledajíc podobnosti, způsobujeme odlišnosti.
Množení a seskupování to je jedna z metod práce Agnieszky Grodzińské. Zabývá se tvorbou nových kódů skrze sestavování a rozmnožování nalezených obrazů, aby mohla rozpracovat kontext společenských a politických témat nebo témat týkajících se autorčiných intimních záležitostí ve vztahu k sobě či ke svému okolí.
Vitalii Shupliak sleduje dokumenty sloužící k identifikaci, analyzuje současné společenství a jednotlivosti v rámci celku, zkoumá pojem “příslušnost”. Svobodné výpovědi obou umělců působí jako určitý druh šifry. Jsou lakonické formou ale silné svým výrazem. Působí v různých konfiguracích a nabírají nové významy. V rámci výstavy v Galerii města Třince jejich dílo získá formu dialogu nebo konfrontace.

Agnieszka Grodzińska (PL) se zabývá tvorbou instalací, prostorových realizací, malbou, kresbou a také videotvorbou. Používá techniku found footage, zajímá ji množení, reprodukce a mechanismy společenského a individuálního dodržování zásad. Tvoří autorské knihy, věnuje se výzkumu a píše o umění. Měla mnoho vlastních i kolektivních výstav v Polsku i v zahraničí. Dvakrát se stala stipendistkou Ministerstva Kultury a Národního Dědictví (2009 a 2011), a její projekty byly podpořeny Vyšehradským fondem/Visegrad Fund (2016 a 2018). Účastnila se rezidenčních programů v Gyeongju Art Centre (Korea 2019) a v Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapešť 2018), ve Futura Karlin Studio (Praha 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur AllesMögliche (Berlin 2015), BANSKÁ STANICA Contemporary (Slovensko 2014). Je letošní stipendistkou programu Art in General v New Yorku. Obhájila doktorandskou práci z malby na Umělecké Univerzitě v Poznani. Je autorkou a spoluautorkou uměleckých a vědeckých publikací. Věnuje se také kurátorství a pedagogice na Akademii Umění v Štětíně.

Vitalii Shupliak (UA/PL) se zabývá videotvorbou, instalacemi a prostorovou tvorbou. Studoval na Fakultě umění a restaurátorství uměleckých děl na Lvovské Akademii Výtvarných Umění (UA) a Akademii Výtvarných Umění v Gdańsku (PL) (ateliér malby, sochy a intermédií), dále studoval na Umělecké Univerzitě v Poznani (katedra výtvarné pedagogiky, ateliér sochařství a prostorové tvorby) a také na Univerzitě Umění v Brunszwiku (DE) (Katedra výtvarného umění Meisterschüler, Filmklasse). Má za sebou 10 vlastních a přes 80 kolektivních výstav v Polsku, na Ukrajině, v Německu, v Korei, v USA, ve Venezuele a v Indonézii. Získal několik cen: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), třetí místo; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), první místo; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Štětín (PL), vyznamenání „Nejlepší projekt“ 2016 “36. Edice soutěže Marie Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Ocenění za nejlepší diplomové práce UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Městská Galerie, Charków (UA). V letech 2013-14 byl členem skupiny «Carrousel», působící ve Lvově.

Jagna Domżalska (PL) vystudovala dějiny umění na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. V letech 2005-2006 a 2008-2009 působila v poznaňských soukromých galeriích. Deset let pracuje v Centru Kultury ZAMEK v Poznani, kde od roku 2012 dělá dohled nad uměleckými rezidencemi. Koordinuje studijní návštěvy pro kurátory. Je organizátorkou Poznaňského Kulturního Kongresu (2011). Je laureátkou ceny na 9. kurátorské výstavě Bielského Podzimu 2016, kde prezentovala projekt “Odchod” v BWA Bielsko Bialej. V současnosti pracuje na výstavě “Zbliżeniowo”, poslední z trojice kolektivních výstav, ke kterým patří také “Světový mír začíná u rodinného stolu” (07.09-07. 10. 2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznaň), „Štěstí se rodí ve střevech” (28.06-01.09.2019, Městská Galerie ARSENAŁ, Poznaň).

 
_______________________
Przeoczamy nieścisłość słowa tożsamość.
Ma określać czyjąś indywidualność, a dosłownie znaczy brak różnic (tożsamy = taki sam).
Skrajności zbalansowane są w jednym pojęciu. Może dlatego, że w poszukiwaniu uświadomionej odrębności, przechodzimy często etap dążenia do przynależności.
Porównując obalamy możliwość identyczności. Szukając podobieństw docieramy do odstępstw.
 
Powielanie i grupowanie to jedna z metod pracy Agnieszki Grodzińskiej. Tworzenie nowych kodów przez zestawianie i namnażanie obrazów znalezionych stosuje by rozpracowywać konteksty społeczne i polityczne lub relacje intymne, z samą sobą i z otoczeniem. Vitalii Shupliak przyglądając się dokumentom służącym do identyfikacji, podejmuje analizę współczesnego społeczeństwa i jednostki we wspólnocie, bada przynależność. Swobodne wypowiedzi obojga artystów działają jak rodzaj szyfru. Lakoniczne w formie, są zarazem mocne w wyrazie. Funkcjonują w różnych konfiguracjach, nabierając nowych znaczeń, a na wystawie ‚Identical Identity‘ zyskają kontekst dialogu i/lub konfrontacji.
 
Agnieszka Grodzińska (PL) jest autorką instalacji, realizacji przestrzennych, prac malarskich i rysunkowych oraz obrazów wideo. Posługuje się techniką found footage, interesuje ją multiplikacja, reprodukcja oraz mechanizmy społecznego i indywidualnego dyscyplinowania. Tworzy książki artystyczne, prowadzi badania oraz pisze o sztuce. Brała udział w wielu wystawach solowych i zbiorowych w Polsce i zagranicą. Dwukrotna stypendystka Ministerstwa Kultury i Dziedzictwa Narodowego (2009 i 2011), a także Programu Wyszechradzkiego/Visegrad Fund (2016 i 2018); brała udział w programach rezydencyjnych w Gyeongju Art Centre (Korea 2019) oraz w Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapeszt 2018), Futura Karlin Studio (Praga 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur Alles Mögliche (Berlin 2015), BANSKÁ ST A NICA Contemporary (Słowacja 2014), jest tegoroczną stypendystką programu Art in General w Nowym Jorku. Obroniła pracę doktorską z malarstwa na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu, jest autorką i współautorką publikacji artystycznych i naukowych. Zajmuje się także działalnością kuratorską i dydaktyczną, współprowadzi pracownię na Akademii Sztuki w Szczecinie.
 
Vitalii Shupliak (UA/PL) zajmuje się wideo, instalacją i działaniami przestrzennymi. Studiował na Wydziale Sztuki i Konserwacji Dzieł Sztuki we Lwowskiej Akademii Sztuki (UA) Akademii Sztuk Pięknych w Gdańsku (PL) (Wydział Malarstwa, Wydział Rzeźby i Intermediów), na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu (PL) (Wydział Edukacji Artystycznej, Wydział Rzeźby i Działań Przestrzennych) oraz Uniwersytecie Sztuki w Brunszwiku (DE) (Wydział Sztuk Pięknych, Meisterschüler, Filmklasse). Autor dziesięciu wystaw indywidualnych i uczestniczący w ponad osiemdziesięciu wystawach zbiorowych, w Polsce, Ukrainie, Niemczech, Korei, Stanach, Wenezueli i Indonezji. Nagradzany w konkursach: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), trzecie miejsce; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), pierwsze miejsce; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Szczecin (PL), wyróżnienie „Najlepszy projekt“ 2016 “36. edycja Konkursu im. Marii Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Konkurs najlepszych dyplomów UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Galeria miejska, Charków (UA). W latach 2013-14 członek grupy «Carrousel», działającej we Lwowie.
 
 
Jagna Domżalska (PL) ukończyła historię sztuki na Uniwersytecie Adama Mickiewicza w Poznaniu. W latach 2005-2006 i 2008-2009 związana z poznańskimi galeriami prywatnymi. Od 10 lat pracuje w Centrum Kultury ZAMEK w Poznaniu, gdzie od 2012 roku tworzy program rezydencji artystycznych, koordynuje także wizyty studyjne dla kuratorów. Organizatorka Poznańskiego Kongresu Kultury (2011). Laureatka konkursu na 9. Wystawę Kuratorskiej Bielskiej Jesieni 2016 jako współautorka projektu „Odejście” w BWA Bielsko Biała. Obecnie pracuje nad wystawą „Zbliżeniowo”, ostatnią z triady autorskich wystaw zbiorowych, do których należą: „Pokój na świecie zaczyna się przy rodzinnym stole” (07.09-07.10.2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznań), „Szczęście rodzi się w jelitach” (28.06-01.09.2019, Galeria Miejska ARSENAŁ, Poznań).
 

 

Sestry Daniela a Linda Dostálkovy fungují jako umělecké duo. Od roku 2016 společně provozují Institucionální homeopatii, hybridní sociálně uměleckou agenturu. Skrze ni poskytují servis především kulturním institucím, ale i jednotlivcům. Aplikací postupů příbuzných disciplín vytvářejí nové hybridní formy prezentované v podobě výstav, workshopů či autorských publikací. Důležité je pro ně uvědomění si prostupnosti hranic jednotlivých oborů, pracují napříč různými médii a odvětvími.

Výstava potrvá do 25. 10. 2019
https://www.instagram.com/agata_zbylut
galerietrinec.cz

„Název výstavy v Galerii města Třince „Panička“ vychází z cyklu fotografií, které jsem začala realizovat v minulém roce. Nápad vytvořit tento projekt přišel v situaci, kdy jsem se ocitla několik dní sama doma po neefektivním zákroku odstranění permanentního make-upu. Trápila jsem se vlastním vzhledem v situaci, ve které jsem se v žádném případě nechtěla ocitnout. Přitom osob v totožné situaci musí být tisíce, možná i desítky tisíc lidí a všechny tyto osoby se stejně jako já ukrývají před světem s obrovským pocitem studu.
Říká se, že pacientkami „klinik mládí“ jsou v 85 – 90 % ženy. Listina nabízených zákroků je stále delší. Nabodávání jehlami, vypalování mikrozávad laserem, dráždění a poškozování hlubších vrstev kůže ultrazvukem. Vpichy a postřiky kyselinou hyaluronovou nebo botoxem způsobují, že čím dál tím více žen má paralyzované obličeje bez možnosti vyjádřit emoce. Tváře jsou ošetřovány chemickým peelingem nebo leptavými látkami, které později eliminují vrásky a nateklosti. Jsou zaváděny liftingující nitě – nejlépe několik desítek na jedinou oblast. Nitě natahují kůži a zabraňují efektu gravitace. Komplikované kosmetické technologie vysávají tuk ze stehen, aby byl později vstřikován do prsou, rtů nebo oválu obličeje, proměňujíc tělo v jednu velikou ránu, která potřebuje několik týdnů rekonvalescence.
Obrovským zásahem je lifting prováděný operací. Naříznutá kůže se vytrhává z tkání, natahuje a její přebytek se odřezává. Naomi Wolf v knize „Mýtus krásy“ napsala „kdyby se zjistilo, že jsou takové zákroky prováděné na vězních, měli bychom co do činění s celosvětovou aférou veřejného mínění a naše země by se ocitla na listině Amnesty International v souvislosti s mučením nejhoršího druhu.“
Nic takového se neděje, protože obecné mínění je takové, že ženy které využívají plastickou chirurgii, jsou tomu samy na vině a že se rozhodují pro tyto drastické změny z vlastních egoistických pohnutek. Pravdou pak je, že jde o pouhou reakci na fyzickou diskriminaci. Neuvěřitelné ukrutnosti, kterým ženy poddávají své tělo, vyplývají z kultury, ve které žijí a jsou důsledkem signálů, které každodenně dostávají. Vyjít na veřejnost pro ženu znamená vždy konfrontaci s táhlým oceňováním jejího vzhledu a toho, jak se proměňuje v čase. Muži zrají a jejich úspěch to umocňuje. Žena, která dosáhne úspěchu, musí mít mladou tvář – přinejmenším mnohem mladší než naznačuje její věk. Samozřejmě to neznamená, že muži stárnou lépe, což je jedna z tradovaných teorií. Wolfová dodává, že „muži stárnou lépe pouze v kategoriích společenského statusu. Naše oči jsou školené na to, aby ve tvářích žen vnímaly čas jako zkázu a na tvářích mužů jako známku charakteru.“ Ženy, které se ukazují v médiích a reklamě jsou stejně tak nadprůměrně atraktivní. Jejich pečlivě upravený vzhled je zasazen do kontextu úspěchu, luxusu, harmonie, štěstí a lásky. Pokud jsme dennodenně konfrontovány s tím, že pouze ty nekrásnější z nás dosáhnou úspěchu a jsou hodny lásky, tak práce na vlastním vzhledu je toho logickým důsledkem.“ Agata Zbylut

Dr. hab. Agata Zbylut je umělkyně, akademická pracovnice, feministka, radikalizující se vegetariánka a občasná kurátorka. V letech 1993-1999 studovala Institut Kultury a Výtvarného umění WSP v Zelené Hoře (nyní Zelenohorská Univerzita). Studium ukončila v Ateliéru kresby a intermédií. V roce 2008 absolvovala doktoranturu v oblasti užitého umění na oboru Multimediální Komunikace Akademie výtvarných umění v Poznani. V roce 2012 získala doktorát ve Státní vyšší škole televizní a divadelní v Łodzi.
V letech 2000-2005 byla kurátorkou Galerie Amfilada. V roce 2004 koordinovala Národní Program Kultury Znaky času. V roce 2005 byla oceněna bronzovou medailí za zásluhy v kultuře „Gloria Artis” a v roce 2004 založila združení Zachęta Sztuki Współczesnej Szczecin (Pobídka současného umění v Štětíně), ve kterém plní funkci prezidentky. Jedním z počinů sdružení je vytvoření Regionální Kolekce Zachęty Sztuki Współczesnej Sztuki – je to největší sbírka současného umění v severozápadním Polsku. Na základě této iniciativy vznikla Trafostacja Sztuki Szczecin (Trafostanice umění ve Štětíně).
Agata Zbylut Je kurátorkou Festiwalu Sztuki Młodych Przeciąg (2007, 2009, 2011). Od roku 2010 vyučuje na Akademii výtvarných umění v Štětíně. Realizovala přes 100 individuálních a kolektivních výstav v Polsku, Německu, Bělorusku, Rusku, na Ukrajině, ve Francii, Chorvatsku, Velké Británii a v USA. Bydlí a pracuje ve Varšavě a Štětíně.

Kurátorka: Laura Victoria Delgado
Vystavující umělci: Filip Aura, Martin Karvay, Zdeněk Spour, Laura Victoria Delgado, Katja Mais, Aphronek.

Výstava potrvá do 25. 10. 2019
galerietrinec.cz

Ve 20:00 se koná afterparty v klubu TKC Třinec.

„Zdá se, že snížením toho, co je možno nazvat biologickou účinností mozku, se do vědomí otevírá přístup těm druhům duševních pochodů, které jsou za běžných podmínek vyloučeny, protože nemají žádný význam pro přežití. Podobné pronikání biologicky neužitečného, ale esteticky a někdy i duchovně cenného materiálu může nastat následkem nemoci nebo únavy, anebo může být vyvoláno hladověním či pobytem v naprostém tichu a tmě. …Dále tyto stavy vyvolává užívání psychoaktivních látek.“ Aldous Huxley (Nebe a peklo)

“Visionaria je kolektivní výstava, která se zabývá vlivem změněných stavů vědomí na uměleckou tvorbu. Primárně mluvíme o stavech vyvolaných psychedelickými látkami, ale může jít i o jiné metody, které vyvolávají změněný stav vědomí.
V různých obdobích historie a v domorodých kulturách má užívání psychedelik vliv na kulturu a estetiku dané společnosti.
Vliv psychedelik je pozorovatelný i v umění současné společnosti.
Tak, jak jsou psychedelické látky stigmatizovány, je stigmatizováno i umění, které je jimi ovlivněno. I proto není mnoho umělců, kteří by tvorbu ovlivněnou psychedeliky zveřejňovali.
Na výstavě Visionaria v Galerii města Třince představíme práce, které jsou přímo ovlivněny zkušeností se změněným stavem vědomí.” Laura Victoria Delgado

Kurátorka výstavy Laura Victoria Delgado od roku 2006 žije a pracuje v Praze. Vystudovala zde filmovou animaci (MgA.) na FAMU, ale bakalářský titul získala v roce 2004 v oboru umění na Kolumbijské národní univerzitě v Bogotě, kde se specializovala na nová média. Zpočátku se živila malbou, pak se ale začala zabývat videem a experimentálním filmem.

Tvorba a instalace
29. 7. 10:00 – 16:00
30. 7. 10:00 – 16:00

Vernisáž – 1. 8. v 18:00

Galerie města Třince se na chvíli přemění na kolektivní dílnu plnou různorodého materiálu, pomocí kterého společně zaplníme výstavní prostor. Tvůrčí proces bude doprovázet dialog a zamyšlení nad tím, co naší tvorbu motivuje a co ní chceme docílit. Budeme tvořit díla na míru prostoru a diváckému prožitku. Díla můžou vznikat individuálně, ale i kolektivně. Soustředěně i bezmyšlenkovitě. Pracovat na nich mohou amatéři profesionálové a klidně všichni společně.

Účast zdarma.

Pokud disponujete materiálem vhodným k tvorbě, či nástroji potřebnými pro specifické tvůrčí metody, přineste si je s sebou. Určité množství materiálu připravíme, ale je možné, že nebude vašim představám vyhovovat.

Elizabeth Ann Růžička (*1997 Oakville, Canada) je mladá autorka působící především v Ostravě. Studovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, po které pokračovala studiem v ateliéru grafiky Fakulty umění Ostravské Univerzity. Ve své bakalářské práci se zabývala znečištěním lesů v okolí jejího domova. Pozastavuje se nad vysokou produkcí odpadu a jeho dopadem na krajinu. Průběh tvorby tohoto projektu byl rozdělen do dvou úzce souvisejících částí. Sběr odhozeného odpadu a jeho následné grafické zpracování technikou sítotisku. Ve své práci se Elizabeth pokusila vlastnoručně nasbíraný odpad v místech, kde by ho člověk nejméně čekal (les, louky, okolí říček a potoků) shromáždit, smíchat a následně vytvořit dekalk – v podstatě jakési skvrny, které jsou pouze přetransponovaným otiskem originálu. Záleží pak na každém člověku, jak k dílu přistoupí, vnímá ho a osobně charakterizuje. Rozsah práce je jedno sto signovaných výtisků. Počet grafik patřičně vystihuje rozsáhlost problematiky odpadu a znečištění. Zvolená agresivní barva tisku má upoutat pozornost diváka a měla by ho přimět k zamyšlení nad znepokojivou skutečností, jakou je právě znečištění přírody.

27/2-27/3.
fotografická dokuemtace: Tanasis a Darina Kubíková

Obrazy Jana Vytisky (* 1985 v Praze) si vydobyly pevné místo ve vizuální paměti české výtvarné scény. Konzistentní a přesto neustále proměňující se tvorba tohoto autora je specifickým reprezentantem lidové estetiky protkané apokalyptickými výjevy. Ty připomínají fascinovanou radost z něčeho hrůzostrašného, kdy jsme si jako děti na hřišti vyprávěli různé krvavé a děsivé příběhy. Žádná z historek ale nikdy nevycházela z reality, která by byla pro dětského diváka příliš nepochopitelnou a neuchopitelnou. Příběhy o šikaně, násilných příbuzných nebo rodičích v rozvodovém řízení nejsou dost ultimátní na to, aby nás jejich vyprávění vzrušovalo. Takové příběhy nekončí, můžou trvat a nahlodávat člověka pomalu a nenápadně.

Satyrové, stvůry, ďáblové, skelety a děsivé děti se zlomyslným úšklebkem se v dílech Vytisky objevují epizodicky téměř jako aktéři jakéhosi tragikomického sitcomu o životě a bolestivé smrti. Teorie tvorby úspěšného hororu káže, že největší hrůzu vyvolává to, co není vidět, co ještě nevyjevilo svojí podobu, co nás drží v nejistotě, co se plíží a vybafne na nás v nejméně nečekaném momentě.

Nevyhnutelnost zmaru na Vytiskových obrazech je osvobozující. Nic neskrývají. Děsy jsou na nich ztvárněny tak, jako by člověka měly právě strachu zbavit. Dovolují nám se konfrontovat s tím, co by jako nevyřčené působilo mnohem nepříjemněji. Viditelná hrůza už není hrůzou a v člověku nastává reakce, která je stejně tak přirozená jako strach – akceptace.

 

 

Interaktivní výstava pod vedením grafické dílny Uutěrky otevírá téma lokální identity. Kde končíme my a začínají jiní? Jak nás může obohacovat naše vlastní ale i cizí kultura? Jak nás limituje okolí a jak limitujeme sami sebe? Kažý divák určí hloubku analýzy těchto a vnese sám sebe do kolektivního dialogu.

Výuka oboru malba je realizována ve dvou ateliérech: ateliéru malby I a v ateliéru malby II. Ateliér malby I směřuje studenta ke klasickým zobrazovacím metodám v malbě, ateliér malby II má konceptuální a intermediální přesahy.

Studenti se seznámí se zákonitostmi malby, a to pomocí studia podle modelu, či zákonitostmi struktury obrazové plochy. Postupně se budou seznamovat se znalostmi konceptuálního přístupu k zvoleným tématům. Naučí se rozlišovat strukturu uměleckého díla od jejího vzniku až po samotnou realizaci a to především malířskými prostředky. V bakalářském studiu se učí pracovat s kompozicí, barevnou plochou, formou a obsahem díla. Uvědomí si tak vztah mezi myšlenkou, formou a výsledným médiem, zachytí především pomocí malby. Na základě krátkodobých úkolů se učí pochopit a prakticky aplikovat základní výtvarné a malířské fenomény jako je plošná a objemová malba, škálová malba, využití barevných kontrastů, bod, linie, měřítko, gesto, pohyb. Během semestrů studenti pracují na tematických klauzurních úkolech, které rozvíjí jejich cítění a výtvarné myšlení, jakož i technické a technologické dovednosti. Studenti se seznámí s různými technikami malby a s prací s barvou v prostoru. Posluchači pěstují výtvarné myšlení a citlivost, prostřednictvím tvorby poznávají sami sebe a hledají své místo v kontextu současného umění. Výuka je vedena tak, aby se absolvent uměl vyjádřit především malbou, ale i přesahy do jiných médií (digitální obraz, video, instalace, objekt), aby byl schopen kritické reflexe a orientace v kulturních a společenských vědách i v životě v celé jeho vrstevnatosti. Výuka je vedena tak, aby studenty seznamovala s aktuálními tématy současného umění, které umožní studentům rozlišovat a kriticky definovat umělecké dílo v kontextu současného umění a samotného

Zahájení výstavy „Identical identity“ se bude konat 6. 1. v 18:00 v Galerii města Třince (prostor v KD Trisia, Nám. Svobody 526)

 
Kurátorka výstavy: Jagna Domżalska
Vystavující umělci: Agnieszka Grodzińska a Vitalii Shupliak
________________________________________________________________
Otwarcie wystawy “Identical identity” będzie się dziać w przestrzeni Galerii miasta Trzyńca w domie kultury (Nám. Svobody 526) 6. 1. o 18:00.
 
Kuratorka wystawy: Jagna Domżalska
Wystawiający artyści: Agnieszka Grodzińska i Vitalii Shupliak
 
________________________________________________________________

Přehlížíme nepřesnost slova identita (v polském jazyce tožsamość).
Má označovat něčí individualitu, ale doslova znamená absenci rozdílů (tožsamy = stejný).
V jednom pojmu balancují protiklady. Možná proto, že v procesu uvědomělého oddělování se, často procházíme etapami hledání příslušnosti, kdy se snažíme někde patřit.
Porovnávajíc se, znemožňujeme možnost identičnosti. Hledajíc podobnosti, způsobujeme odlišnosti.
Množení a seskupování to je jedna z metod práce Agnieszky Grodzińské. Zabývá se tvorbou nových kódů skrze sestavování a rozmnožování nalezených obrazů, aby mohla rozpracovat kontext společenských a politických témat nebo témat týkajících se autorčiných intimních záležitostí ve vztahu k sobě či ke svému okolí.
Vitalii Shupliak sleduje dokumenty sloužící k identifikaci, analyzuje současné společenství a jednotlivosti v rámci celku, zkoumá pojem “příslušnost”. Svobodné výpovědi obou umělců působí jako určitý druh šifry. Jsou lakonické formou ale silné svým výrazem. Působí v různých konfiguracích a nabírají nové významy. V rámci výstavy v Galerii města Třince jejich dílo získá formu dialogu nebo konfrontace.

Agnieszka Grodzińska (PL) se zabývá tvorbou instalací, prostorových realizací, malbou, kresbou a také videotvorbou. Používá techniku found footage, zajímá ji množení, reprodukce a mechanismy společenského a individuálního dodržování zásad. Tvoří autorské knihy, věnuje se výzkumu a píše o umění. Měla mnoho vlastních i kolektivních výstav v Polsku i v zahraničí. Dvakrát se stala stipendistkou Ministerstva Kultury a Národního Dědictví (2009 a 2011), a její projekty byly podpořeny Vyšehradským fondem/Visegrad Fund (2016 a 2018). Účastnila se rezidenčních programů v Gyeongju Art Centre (Korea 2019) a v Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapešť 2018), ve Futura Karlin Studio (Praha 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur AllesMögliche (Berlin 2015), BANSKÁ STANICA Contemporary (Slovensko 2014). Je letošní stipendistkou programu Art in General v New Yorku. Obhájila doktorandskou práci z malby na Umělecké Univerzitě v Poznani. Je autorkou a spoluautorkou uměleckých a vědeckých publikací. Věnuje se také kurátorství a pedagogice na Akademii Umění v Štětíně.

Vitalii Shupliak (UA/PL) se zabývá videotvorbou, instalacemi a prostorovou tvorbou. Studoval na Fakultě umění a restaurátorství uměleckých děl na Lvovské Akademii Výtvarných Umění (UA) a Akademii Výtvarných Umění v Gdańsku (PL) (ateliér malby, sochy a intermédií), dále studoval na Umělecké Univerzitě v Poznani (katedra výtvarné pedagogiky, ateliér sochařství a prostorové tvorby) a také na Univerzitě Umění v Brunszwiku (DE) (Katedra výtvarného umění Meisterschüler, Filmklasse). Má za sebou 10 vlastních a přes 80 kolektivních výstav v Polsku, na Ukrajině, v Německu, v Korei, v USA, ve Venezuele a v Indonézii. Získal několik cen: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), třetí místo; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), první místo; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Štětín (PL), vyznamenání „Nejlepší projekt“ 2016 “36. Edice soutěže Marie Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Ocenění za nejlepší diplomové práce UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Městská Galerie, Charków (UA). V letech 2013-14 byl členem skupiny «Carrousel», působící ve Lvově.

Jagna Domżalska (PL) vystudovala dějiny umění na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. V letech 2005-2006 a 2008-2009 působila v poznaňských soukromých galeriích. Deset let pracuje v Centru Kultury ZAMEK v Poznani, kde od roku 2012 dělá dohled nad uměleckými rezidencemi. Koordinuje studijní návštěvy pro kurátory. Je organizátorkou Poznaňského Kulturního Kongresu (2011). Je laureátkou ceny na 9. kurátorské výstavě Bielského Podzimu 2016, kde prezentovala projekt “Odchod” v BWA Bielsko Bialej. V současnosti pracuje na výstavě “Zbliżeniowo”, poslední z trojice kolektivních výstav, ke kterým patří také “Světový mír začíná u rodinného stolu” (07.09-07. 10. 2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznaň), „Štěstí se rodí ve střevech” (28.06-01.09.2019, Městská Galerie ARSENAŁ, Poznaň).

 
_______________________
Przeoczamy nieścisłość słowa tożsamość.
Ma określać czyjąś indywidualność, a dosłownie znaczy brak różnic (tożsamy = taki sam).
Skrajności zbalansowane są w jednym pojęciu. Może dlatego, że w poszukiwaniu uświadomionej odrębności, przechodzimy często etap dążenia do przynależności.
Porównując obalamy możliwość identyczności. Szukając podobieństw docieramy do odstępstw.
 
Powielanie i grupowanie to jedna z metod pracy Agnieszki Grodzińskiej. Tworzenie nowych kodów przez zestawianie i namnażanie obrazów znalezionych stosuje by rozpracowywać konteksty społeczne i polityczne lub relacje intymne, z samą sobą i z otoczeniem. Vitalii Shupliak przyglądając się dokumentom służącym do identyfikacji, podejmuje analizę współczesnego społeczeństwa i jednostki we wspólnocie, bada przynależność. Swobodne wypowiedzi obojga artystów działają jak rodzaj szyfru. Lakoniczne w formie, są zarazem mocne w wyrazie. Funkcjonują w różnych konfiguracjach, nabierając nowych znaczeń, a na wystawie ‚Identical Identity‘ zyskają kontekst dialogu i/lub konfrontacji.
 
Agnieszka Grodzińska (PL) jest autorką instalacji, realizacji przestrzennych, prac malarskich i rysunkowych oraz obrazów wideo. Posługuje się techniką found footage, interesuje ją multiplikacja, reprodukcja oraz mechanizmy społecznego i indywidualnego dyscyplinowania. Tworzy książki artystyczne, prowadzi badania oraz pisze o sztuce. Brała udział w wielu wystawach solowych i zbiorowych w Polsce i zagranicą. Dwukrotna stypendystka Ministerstwa Kultury i Dziedzictwa Narodowego (2009 i 2011), a także Programu Wyszechradzkiego/Visegrad Fund (2016 i 2018); brała udział w programach rezydencyjnych w Gyeongju Art Centre (Korea 2019) oraz w Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapeszt 2018), Futura Karlin Studio (Praga 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur Alles Mögliche (Berlin 2015), BANSKÁ ST A NICA Contemporary (Słowacja 2014), jest tegoroczną stypendystką programu Art in General w Nowym Jorku. Obroniła pracę doktorską z malarstwa na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu, jest autorką i współautorką publikacji artystycznych i naukowych. Zajmuje się także działalnością kuratorską i dydaktyczną, współprowadzi pracownię na Akademii Sztuki w Szczecinie.
 
Vitalii Shupliak (UA/PL) zajmuje się wideo, instalacją i działaniami przestrzennymi. Studiował na Wydziale Sztuki i Konserwacji Dzieł Sztuki we Lwowskiej Akademii Sztuki (UA) Akademii Sztuk Pięknych w Gdańsku (PL) (Wydział Malarstwa, Wydział Rzeźby i Intermediów), na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu (PL) (Wydział Edukacji Artystycznej, Wydział Rzeźby i Działań Przestrzennych) oraz Uniwersytecie Sztuki w Brunszwiku (DE) (Wydział Sztuk Pięknych, Meisterschüler, Filmklasse). Autor dziesięciu wystaw indywidualnych i uczestniczący w ponad osiemdziesięciu wystawach zbiorowych, w Polsce, Ukrainie, Niemczech, Korei, Stanach, Wenezueli i Indonezji. Nagradzany w konkursach: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), trzecie miejsce; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), pierwsze miejsce; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Szczecin (PL), wyróżnienie „Najlepszy projekt“ 2016 “36. edycja Konkursu im. Marii Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Konkurs najlepszych dyplomów UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Galeria miejska, Charków (UA). W latach 2013-14 członek grupy «Carrousel», działającej we Lwowie.
 
 
Jagna Domżalska (PL) ukończyła historię sztuki na Uniwersytecie Adama Mickiewicza w Poznaniu. W latach 2005-2006 i 2008-2009 związana z poznańskimi galeriami prywatnymi. Od 10 lat pracuje w Centrum Kultury ZAMEK w Poznaniu, gdzie od 2012 roku tworzy program rezydencji artystycznych, koordynuje także wizyty studyjne dla kuratorów. Organizatorka Poznańskiego Kongresu Kultury (2011). Laureatka konkursu na 9. Wystawę Kuratorskiej Bielskiej Jesieni 2016 jako współautorka projektu „Odejście” w BWA Bielsko Biała. Obecnie pracuje nad wystawą „Zbliżeniowo”, ostatnią z triady autorskich wystaw zbiorowych, do których należą: „Pokój na świecie zaczyna się przy rodzinnym stole” (07.09-07.10.2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznań), „Szczęście rodzi się w jelitach” (28.06-01.09.2019, Galeria Miejska ARSENAŁ, Poznań).
 

 

Sestry Daniela a Linda Dostálkovy fungují jako umělecké duo. Od roku 2016 společně provozují Institucionální homeopatii, hybridní sociálně uměleckou agenturu. Skrze ni poskytují servis především kulturním institucím, ale i jednotlivcům. Aplikací postupů příbuzných disciplín vytvářejí nové hybridní formy prezentované v podobě výstav, workshopů či autorských publikací. Důležité je pro ně uvědomění si prostupnosti hranic jednotlivých oborů, pracují napříč různými médii a odvětvími.

Výstava potrvá do 25. 10. 2019
https://www.instagram.com/agata_zbylut
galerietrinec.cz

„Název výstavy v Galerii města Třince „Panička“ vychází z cyklu fotografií, které jsem začala realizovat v minulém roce. Nápad vytvořit tento projekt přišel v situaci, kdy jsem se ocitla několik dní sama doma po neefektivním zákroku odstranění permanentního make-upu. Trápila jsem se vlastním vzhledem v situaci, ve které jsem se v žádném případě nechtěla ocitnout. Přitom osob v totožné situaci musí být tisíce, možná i desítky tisíc lidí a všechny tyto osoby se stejně jako já ukrývají před světem s obrovským pocitem studu.
Říká se, že pacientkami „klinik mládí“ jsou v 85 – 90 % ženy. Listina nabízených zákroků je stále delší. Nabodávání jehlami, vypalování mikrozávad laserem, dráždění a poškozování hlubších vrstev kůže ultrazvukem. Vpichy a postřiky kyselinou hyaluronovou nebo botoxem způsobují, že čím dál tím více žen má paralyzované obličeje bez možnosti vyjádřit emoce. Tváře jsou ošetřovány chemickým peelingem nebo leptavými látkami, které později eliminují vrásky a nateklosti. Jsou zaváděny liftingující nitě – nejlépe několik desítek na jedinou oblast. Nitě natahují kůži a zabraňují efektu gravitace. Komplikované kosmetické technologie vysávají tuk ze stehen, aby byl později vstřikován do prsou, rtů nebo oválu obličeje, proměňujíc tělo v jednu velikou ránu, která potřebuje několik týdnů rekonvalescence.
Obrovským zásahem je lifting prováděný operací. Naříznutá kůže se vytrhává z tkání, natahuje a její přebytek se odřezává. Naomi Wolf v knize „Mýtus krásy“ napsala „kdyby se zjistilo, že jsou takové zákroky prováděné na vězních, měli bychom co do činění s celosvětovou aférou veřejného mínění a naše země by se ocitla na listině Amnesty International v souvislosti s mučením nejhoršího druhu.“
Nic takového se neděje, protože obecné mínění je takové, že ženy které využívají plastickou chirurgii, jsou tomu samy na vině a že se rozhodují pro tyto drastické změny z vlastních egoistických pohnutek. Pravdou pak je, že jde o pouhou reakci na fyzickou diskriminaci. Neuvěřitelné ukrutnosti, kterým ženy poddávají své tělo, vyplývají z kultury, ve které žijí a jsou důsledkem signálů, které každodenně dostávají. Vyjít na veřejnost pro ženu znamená vždy konfrontaci s táhlým oceňováním jejího vzhledu a toho, jak se proměňuje v čase. Muži zrají a jejich úspěch to umocňuje. Žena, která dosáhne úspěchu, musí mít mladou tvář – přinejmenším mnohem mladší než naznačuje její věk. Samozřejmě to neznamená, že muži stárnou lépe, což je jedna z tradovaných teorií. Wolfová dodává, že „muži stárnou lépe pouze v kategoriích společenského statusu. Naše oči jsou školené na to, aby ve tvářích žen vnímaly čas jako zkázu a na tvářích mužů jako známku charakteru.“ Ženy, které se ukazují v médiích a reklamě jsou stejně tak nadprůměrně atraktivní. Jejich pečlivě upravený vzhled je zasazen do kontextu úspěchu, luxusu, harmonie, štěstí a lásky. Pokud jsme dennodenně konfrontovány s tím, že pouze ty nekrásnější z nás dosáhnou úspěchu a jsou hodny lásky, tak práce na vlastním vzhledu je toho logickým důsledkem.“ Agata Zbylut

Dr. hab. Agata Zbylut je umělkyně, akademická pracovnice, feministka, radikalizující se vegetariánka a občasná kurátorka. V letech 1993-1999 studovala Institut Kultury a Výtvarného umění WSP v Zelené Hoře (nyní Zelenohorská Univerzita). Studium ukončila v Ateliéru kresby a intermédií. V roce 2008 absolvovala doktoranturu v oblasti užitého umění na oboru Multimediální Komunikace Akademie výtvarných umění v Poznani. V roce 2012 získala doktorát ve Státní vyšší škole televizní a divadelní v Łodzi.
V letech 2000-2005 byla kurátorkou Galerie Amfilada. V roce 2004 koordinovala Národní Program Kultury Znaky času. V roce 2005 byla oceněna bronzovou medailí za zásluhy v kultuře „Gloria Artis” a v roce 2004 založila združení Zachęta Sztuki Współczesnej Szczecin (Pobídka současného umění v Štětíně), ve kterém plní funkci prezidentky. Jedním z počinů sdružení je vytvoření Regionální Kolekce Zachęty Sztuki Współczesnej Sztuki – je to největší sbírka současného umění v severozápadním Polsku. Na základě této iniciativy vznikla Trafostacja Sztuki Szczecin (Trafostanice umění ve Štětíně).
Agata Zbylut Je kurátorkou Festiwalu Sztuki Młodych Przeciąg (2007, 2009, 2011). Od roku 2010 vyučuje na Akademii výtvarných umění v Štětíně. Realizovala přes 100 individuálních a kolektivních výstav v Polsku, Německu, Bělorusku, Rusku, na Ukrajině, ve Francii, Chorvatsku, Velké Británii a v USA. Bydlí a pracuje ve Varšavě a Štětíně.

Kurátorka: Laura Victoria Delgado
Vystavující umělci: Filip Aura, Martin Karvay, Zdeněk Spour, Laura Victoria Delgado, Katja Mais, Aphronek.

Výstava potrvá do 25. 10. 2019
galerietrinec.cz

Ve 20:00 se koná afterparty v klubu TKC Třinec.

„Zdá se, že snížením toho, co je možno nazvat biologickou účinností mozku, se do vědomí otevírá přístup těm druhům duševních pochodů, které jsou za běžných podmínek vyloučeny, protože nemají žádný význam pro přežití. Podobné pronikání biologicky neužitečného, ale esteticky a někdy i duchovně cenného materiálu může nastat následkem nemoci nebo únavy, anebo může být vyvoláno hladověním či pobytem v naprostém tichu a tmě. …Dále tyto stavy vyvolává užívání psychoaktivních látek.“ Aldous Huxley (Nebe a peklo)

“Visionaria je kolektivní výstava, která se zabývá vlivem změněných stavů vědomí na uměleckou tvorbu. Primárně mluvíme o stavech vyvolaných psychedelickými látkami, ale může jít i o jiné metody, které vyvolávají změněný stav vědomí.
V různých obdobích historie a v domorodých kulturách má užívání psychedelik vliv na kulturu a estetiku dané společnosti.
Vliv psychedelik je pozorovatelný i v umění současné společnosti.
Tak, jak jsou psychedelické látky stigmatizovány, je stigmatizováno i umění, které je jimi ovlivněno. I proto není mnoho umělců, kteří by tvorbu ovlivněnou psychedeliky zveřejňovali.
Na výstavě Visionaria v Galerii města Třince představíme práce, které jsou přímo ovlivněny zkušeností se změněným stavem vědomí.” Laura Victoria Delgado

Kurátorka výstavy Laura Victoria Delgado od roku 2006 žije a pracuje v Praze. Vystudovala zde filmovou animaci (MgA.) na FAMU, ale bakalářský titul získala v roce 2004 v oboru umění na Kolumbijské národní univerzitě v Bogotě, kde se specializovala na nová média. Zpočátku se živila malbou, pak se ale začala zabývat videem a experimentálním filmem.

Tvorba a instalace
29. 7. 10:00 – 16:00
30. 7. 10:00 – 16:00

Vernisáž – 1. 8. v 18:00

Galerie města Třince se na chvíli přemění na kolektivní dílnu plnou různorodého materiálu, pomocí kterého společně zaplníme výstavní prostor. Tvůrčí proces bude doprovázet dialog a zamyšlení nad tím, co naší tvorbu motivuje a co ní chceme docílit. Budeme tvořit díla na míru prostoru a diváckému prožitku. Díla můžou vznikat individuálně, ale i kolektivně. Soustředěně i bezmyšlenkovitě. Pracovat na nich mohou amatéři profesionálové a klidně všichni společně.

Účast zdarma.

Pokud disponujete materiálem vhodným k tvorbě, či nástroji potřebnými pro specifické tvůrčí metody, přineste si je s sebou. Určité množství materiálu připravíme, ale je možné, že nebude vašim představám vyhovovat.

Elizabeth Ann Růžička (*1997 Oakville, Canada) je mladá autorka působící především v Ostravě. Studovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, po které pokračovala studiem v ateliéru grafiky Fakulty umění Ostravské Univerzity. Ve své bakalářské práci se zabývala znečištěním lesů v okolí jejího domova. Pozastavuje se nad vysokou produkcí odpadu a jeho dopadem na krajinu. Průběh tvorby tohoto projektu byl rozdělen do dvou úzce souvisejících částí. Sběr odhozeného odpadu a jeho následné grafické zpracování technikou sítotisku. Ve své práci se Elizabeth pokusila vlastnoručně nasbíraný odpad v místech, kde by ho člověk nejméně čekal (les, louky, okolí říček a potoků) shromáždit, smíchat a následně vytvořit dekalk – v podstatě jakési skvrny, které jsou pouze přetransponovaným otiskem originálu. Záleží pak na každém člověku, jak k dílu přistoupí, vnímá ho a osobně charakterizuje. Rozsah práce je jedno sto signovaných výtisků. Počet grafik patřičně vystihuje rozsáhlost problematiky odpadu a znečištění. Zvolená agresivní barva tisku má upoutat pozornost diváka a měla by ho přimět k zamyšlení nad znepokojivou skutečností, jakou je právě znečištění přírody.