This is category.php

This is output of: Výstavy


 Odkaz na virtuální prohlídku výstavy >>ZDE<<


 

Karíma Al-Mukhtarová (1989) studovala v ateliéru Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, v ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UPMRUM a na intermédiích u Mileny Dopitové na AVU, kde promovala v roce 2018. Je vítězkou Essel Art Award CEE pro Českou republiku (2013).
V minulém roce Karíma Al-Mukhtarová absolvovala několikaměsíční stáž CEAAC ve francouzském Štrasburku, během které vytvořila část prací, které uvidíme na výstavě “Connection almost found” v Galerii města Třince.
Hlavní tematickou linku cyklu staví na pozorování společnosti, která se dělí na čím dál více vymezené názorové tábory. Lidé jsou nuceni zaujmout stanovisko v rámci velmi silných a komplexních témat, jakými jsou například: ekologie, technologie, migrace, feminismus, sucho, hlad, atd.
Postoj každého z nás tvoří jak naše sociální zařazení, tak virtuální bubliny podporované neviditelnými vlivy algoritmů ve vyhledávačích či na sociálních sítích. Na oko lze hrát takřka jakoukoliv roli. Ve virtuálním světě se můžeme stát aktivisty, komunisty, demokraty, bojovníky, zachránci, ekology. Ale během usilovné virtuální sebeprezentace můžeme přehlížet sebereflexi naší reality. Ta může být zcela běžným konzumerismem bez patrných pozitiv vůči společnosti. Počítač, či mobil, se kterým prožíváme valnou většinu naší interakce, na nás nemůže zakřičet, odmlčet se, či s námi rozvázat vztahy.
V mezičase ztrácíme hodnotný živý lidský kontakt a cit o něj pečovat a rozvíjet jej. Ztrácíme pevnost a konzistenci naší osobnosti v realitě, která nekonkuruje našemu virtuálnímu já. Hrozí, že se jednou probudíme s naprostou absencí sebeuvědomění.
Karíma Al-Mukhtarová nabádá k nacházení odpovědí na naše každodenní otázky v přírodě. Její umělecké vyjádření je jedním z možných modelů, jak takový proces realizovat.

(Pokračování textu…)

Piknik u plamene
Adrian Altman, Stan Barański, Adelina Cimochowicz, Kasper Lecnim, Irmina Rusicka
kurátor: Piotr Sikora
podpora: Yeva Kupchenko

Piknik u plamene

  1. 9. – 15. 10. 2020

Adrian Altman, Stan Barański, Adelina Cimochowicz, Kasper Lecnim, Irmina Rusicka

kurátor: Piotr Sikora

podpora: Yeva Kupchenko

Piknik! Čirá krása společného jídla uprostřed městské krajiny! Nezapomenutelné kouzlo jemné organické fúze kultury a přírody završené slavnostním obědem! Koncept Pikniku u plamene je velmi prostý – několik umělců se sejde, aby spolu jedli v různých částech Třince. Prohledávání hranic mezi tím, co je průmyslové a kulturní,
přírodní a městské v narativech zahrnujících nedávnou historii města pohledem lidí přicházejících ze zahraničí.

Je zde plamen, ne nutně ten vycházející z komínu, ale takový, který nás láká k sobě, abychom se setkali a cítili teplo proudící v chladné pozdní letní noci. Fotografie na zdech mapují naši cestu při objevování města během jednoho slunečného dne. To, co slyšíte je zvuk továrny převedený do něžné hudební kompozice připomínající nekončící šum průmyslu. Prosím, užijte si poctivě sestavený jídelníček, který neobsahuje žádnou krutost a je bohatý na hořčík, což je v místních podmínkách žádoucí.

Tuto hostinu jsme pro vás připravili – my cizí příchozí, zvědaví voyeuři, zatímco jsme pozorovali mohutnou zvěř na opačném břehu řeky, následovali jsme plamen a prozkoumávali prostor Třince. Měli jsme oči otevřené a naladili jsme se na mechanické vrnění, které bylo takřka bezzvučné. To co vidíte, jsou skromné výsledky těchto průzkumů.
Je to ale vůbec umění? Někdo může říct, že to, co vidíte je docela banální, běžné a zaměřené na požitek.
Rozhodně to není objekt vzbuzující touhu, nedá se to pověsit nad gauč a není našim záměrem, aby to mělo zkrášlující funkci. Umění, které vám nabízíme, je jednoduše obrazem života, který je plně prožívaný a tímto zvýrazněný. Protože nakonec, jednou ze základních funkcí institucí, jako je knihovna, je zviditelnění věcí a situací, které máme tendenci přehlížet a zapomínat na ně během každodenního shonu. Byla by škoda, pokud by Třinec neměl místo, které tyto věci připomíná a přibližuje.

_______________________________________________________________________________________________

Picnic! The absolute beauty of a meal in the midst of natural surroundings! The unforgettable charm of a gentle organic fusion of culture and nature sealed by a festive lunch! The concept of The Piknik u plamene is very homely – a few artists coming together to celebrate a meal in different parts of Třinec town. Scouting the boundaries between what is industrial and cultural, natural and urban, in the narratives involving the recent history of the city seen from foreign perspective.

There is fire, not necessarily one coming straight from the vent but a different one which allows us to gather and feel the warmth spreading against cool late-summer nights. The photos on the walls follow our path in sunny explorations of this town. What you can hear in the air is the sound of the factory rearranged into a gentle music composition reminding us of the endless murmur of the industry. Please enjoy the righteous food containing no cruelty and high in magnesium which makes sense in given circumstances.

This feast was brought to you by us – forein incomers, curious voyeurists, peeping at the beasts from across the water, following the flame and scouting the territory of Trinec. We kept our eyes open and tuned into mechanical rumor that have become almost inaudible. What you can see is a humble outcome of those explorations. Is it art though?

One can say it is quite banal, everydayish and sybaritic. It definitely isn’t an object of desire, it can’t be hanged over the couch and we had no intention in making it look good. The art we propose is simply an image of life that is being highlighted and gains visibility. After all, the fundamental function of institutions such as Knihovna is adding visibility to things and matters we tend to skip and forget in everyday rush. It is going to be a pity not to have a place to remind the citizens of Trinec about that.

 

 

Trafačka 4 Třinec
Vystavují: Michal Cimala, Jan Kaláb, Jakub Nepraš
Kurátorka: Blanka Cermakova
Trojice umělců a zároveň zakládajících členů pražského uskupení Trafačka, které v modifikované podobě existuje od roku 2006, vystavuje v Galerii města Třince výběr z aktuální tvorby jednotlivých autorů.
Sochař, malíř a vynálezce hudebních nástrojů Michal Cimala, malíř, muralista a autor prostorových instalací Jan Kaláb a v neposlední řadě videoumělec, který vytváří dokonalou symbiózu mezi sochou a skrytou videoprojekcí, Jakub Nepraš, společně nevystavují v této skupině poprvé a pravděpodobně ani ne naposledy. V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem se naposledy setkali s výstavou Tři z Trafačky v roce 2012 a pojednali tam i malbou Jana Kalába na galerijní klenutou stěnu samotný výstavní prostor.
Tentokrát výstava představí Neprašovy videoskulptury a jednu velkoformátovou projekci babylónských mikrosvětů, Kalábovy amorfní barevné obrazy dokonalých tvarů a pestrý výběr soch surreálných hlav a obrazů z městského prostředí Michala Cimaly.
https://trafogallery.cz

Jan Bocek (1943) se narodil v Jablunkově a vyrůstal na Košařiskách, v osadě tvořené pěti domy, lemované lesem. Po ukončení vysokoškolského studia zahájil svojí pedagogickou činnost Jan Bocek v Karviné. Byt byl přidělen jemu a jeho kamarádovi Petrovi Vašíčkovi.

V této době, kdy se ve výtvarném umění začaly projevovat nové směry jako je happening, nebo konceptuální umění, i Jan Bocek s Petrem Vašíčkem hodlali s těmito novými formami experimentovat.

Scénář jednoho z happeningů se dostal i k samotnému Milanovi Knížákovi, který dvojici označil za zakladatele lyrického hapeningu na území České Republiky.

Pedagogickou činnost bral Jan Bocek vždy velmi vážně. Své žáky dokázal motivovat i v situacích, kdy se pro zprvu zdála být výtvarná výchova neužitečná. Smysl výtvarného umění uváděl následujícím způsobem:

“Výtvarná výchova rozvíjí cit pro barvu, hmotu, linii, směr a kompozici. To všechno musí prožívat i řidič auta. Ten kdo svůj cit nerozvinul, skončí v příkopě.”

Když se Janu Bockovi narodily děti a svůj veškerý čas věnoval rodině a práci, výtvarná tvorba se upozadila. Věnoval se především fotografii. Tu dokonce vystudoval v Brně dálkově na Institutu tvůrčí fotografie. S fotografiemi sklidil mnoho úspěchů.

Až v roce 1985 se pomalu začal vracet k malbě. Z počátku to byla především krajina, které se věnoval, později se věnoval tvorbě “aproximací”, které byly takovým náznakem reálného světa, ale již značně redukovaným.

Jan Bocek, který by sám sebe nikdy nenazýval umělcem, ale spíše výtvarníkem, tvorbu vždy pojímal jako naprosto svobodnou činnost, kterou nepodřizoval kritice ani očekáváním. Techniky volně střídá podle toho, co ho právě baví. Hlavní je především nejpřirozenější znázornění vnitřních myšlenkových toků. Jan Bocek je vášnivým studentem různých odvětví. Zajímá ho kosmologie, kvantová fyzika, psycholgie. Rád své myšlenky projednává s přáteli, kteří je odborně dokážou doplnit. Jeho důležitým partnerem v dialogu byl po mnohé léta Jan Wojnar, který si obliboval sérii Bockových “fotogramů”. Jednalo se o počítačové grafiky, kterými se snažil ilustrovat své vizuální představy fyzikálních mechanismů.

V současnosti se Jan Bocek zabývá malbou obrazů, u kterých pociťuje, že by mohly některé diváky až strašit. Jedná se totiž o malířská znázornění negativních fenoménu společnosti. Zaznamenává do obrazů zlo, které ve společnosti cítí. To je ale koneckonců jedním ze základních principů tvorby jako takové. Pokud si představujeme umělce, jako jakousi citlivou bytost, která ukazuje ostatním to, co není pojmenováno. Taková tvorba pak může mít účinek na diváka takový, že ten nalezne ve vlastním podvědomí podobné pocity a může si tímto uvědomit, že je nepociťuje zcela sám. Mezi umělcem a divákem pak probíhá určitá komunikace beze slov. Kdy každý nahmatává vnitřní svět tak, jak to snad i slovy nelze dosáhnout.

Výstava vznikla za finanční podpory Ministerstva Kultury.
Kurátor výstavy: Darek Gajewski.
„Projekt reaguje na specifika ve kterých mohl vzniknout. Kurátorská koncepce Darka Gajewského integruje autory zkoumající „mezi“ prostory skrze vizuální formy jako fotografie, grafika, video nebo interaktivní objekt. To co není vidět je ideou, která rezonuje v jednotlivých projektech autorů tří zemí, Španělska, Polska a České republiky. Jmenovitě David Rodriguez Gimeno, Dorota Chodór, Krzysztof Momot, Jan Kukułka, Piotr Muschalik, ART LAB303 (Jakub Cikała, Darek Gajewski, Filip Gajewski, Paweł Krzywda), Marek Sibinský.“

 

, Krzysztof Momot, Jan Kukułka, Piotr Muschalik, ART LAB303 (Jakub Cikała, Darek Gajewski, Filip Gajewski, Paweł Krzywda), Marek Sibinský.

27/2-27/3.
fotografická dokuemtace: Tanasis a Darina Kubíková

Obrazy Jana Vytisky (* 1985 v Praze) si vydobyly pevné místo ve vizuální paměti české výtvarné scény. Konzistentní a přesto neustále proměňující se tvorba tohoto autora je specifickým reprezentantem lidové estetiky protkané apokalyptickými výjevy. Ty připomínají fascinovanou radost z něčeho hrůzostrašného, kdy jsme si jako děti na hřišti vyprávěli různé krvavé a děsivé příběhy. Žádná z historek ale nikdy nevycházela z reality, která by byla pro dětského diváka příliš nepochopitelnou a neuchopitelnou. Příběhy o šikaně, násilných příbuzných nebo rodičích v rozvodovém řízení nejsou dost ultimátní na to, aby nás jejich vyprávění vzrušovalo. Takové příběhy nekončí, můžou trvat a nahlodávat člověka pomalu a nenápadně.

Satyrové, stvůry, ďáblové, skelety a děsivé děti se zlomyslným úšklebkem se v dílech Vytisky objevují epizodicky téměř jako aktéři jakéhosi tragikomického sitcomu o životě a bolestivé smrti. Teorie tvorby úspěšného hororu káže, že největší hrůzu vyvolává to, co není vidět, co ještě nevyjevilo svojí podobu, co nás drží v nejistotě, co se plíží a vybafne na nás v nejméně nečekaném momentě.

Nevyhnutelnost zmaru na Vytiskových obrazech je osvobozující. Nic neskrývají. Děsy jsou na nich ztvárněny tak, jako by člověka měly právě strachu zbavit. Dovolují nám se konfrontovat s tím, co by jako nevyřčené působilo mnohem nepříjemněji. Viditelná hrůza už není hrůzou a v člověku nastává reakce, která je stejně tak přirozená jako strach – akceptace.

 

 

Interaktivní výstava pod vedením grafické dílny Uutěrky otevírá téma lokální identity. Kde končíme my a začínají jiní? Jak nás může obohacovat naše vlastní ale i cizí kultura? Jak nás limituje okolí a jak limitujeme sami sebe? Kažý divák určí hloubku analýzy těchto a vnese sám sebe do kolektivního dialogu.

Výuka oboru malba je realizována ve dvou ateliérech: ateliéru malby I a v ateliéru malby II. Ateliér malby I směřuje studenta ke klasickým zobrazovacím metodám v malbě, ateliér malby II má konceptuální a intermediální přesahy.

Studenti se seznámí se zákonitostmi malby, a to pomocí studia podle modelu, či zákonitostmi struktury obrazové plochy. Postupně se budou seznamovat se znalostmi konceptuálního přístupu k zvoleným tématům. Naučí se rozlišovat strukturu uměleckého díla od jejího vzniku až po samotnou realizaci a to především malířskými prostředky. V bakalářském studiu se učí pracovat s kompozicí, barevnou plochou, formou a obsahem díla. Uvědomí si tak vztah mezi myšlenkou, formou a výsledným médiem, zachytí především pomocí malby. Na základě krátkodobých úkolů se učí pochopit a prakticky aplikovat základní výtvarné a malířské fenomény jako je plošná a objemová malba, škálová malba, využití barevných kontrastů, bod, linie, měřítko, gesto, pohyb. Během semestrů studenti pracují na tematických klauzurních úkolech, které rozvíjí jejich cítění a výtvarné myšlení, jakož i technické a technologické dovednosti. Studenti se seznámí s různými technikami malby a s prací s barvou v prostoru. Posluchači pěstují výtvarné myšlení a citlivost, prostřednictvím tvorby poznávají sami sebe a hledají své místo v kontextu současného umění. Výuka je vedena tak, aby se absolvent uměl vyjádřit především malbou, ale i přesahy do jiných médií (digitální obraz, video, instalace, objekt), aby byl schopen kritické reflexe a orientace v kulturních a společenských vědách i v životě v celé jeho vrstevnatosti. Výuka je vedena tak, aby studenty seznamovala s aktuálními tématy současného umění, které umožní studentům rozlišovat a kriticky definovat umělecké dílo v kontextu současného umění a samotného

Zahájení výstavy „Identical identity“ se bude konat 6. 1. v 18:00 v Galerii města Třince (prostor v KD Trisia, Nám. Svobody 526)

 
Kurátorka výstavy: Jagna Domżalska
Vystavující umělci: Agnieszka Grodzińska a Vitalii Shupliak
________________________________________________________________
Otwarcie wystawy “Identical identity” będzie się dziać w przestrzeni Galerii miasta Trzyńca w domie kultury (Nám. Svobody 526) 6. 1. o 18:00.
 
Kuratorka wystawy: Jagna Domżalska
Wystawiający artyści: Agnieszka Grodzińska i Vitalii Shupliak
 
________________________________________________________________

Přehlížíme nepřesnost slova identita (v polském jazyce tožsamość).
Má označovat něčí individualitu, ale doslova znamená absenci rozdílů (tožsamy = stejný).
V jednom pojmu balancují protiklady. Možná proto, že v procesu uvědomělého oddělování se, často procházíme etapami hledání příslušnosti, kdy se snažíme někde patřit.
Porovnávajíc se, znemožňujeme možnost identičnosti. Hledajíc podobnosti, způsobujeme odlišnosti.
Množení a seskupování to je jedna z metod práce Agnieszky Grodzińské. Zabývá se tvorbou nových kódů skrze sestavování a rozmnožování nalezených obrazů, aby mohla rozpracovat kontext společenských a politických témat nebo témat týkajících se autorčiných intimních záležitostí ve vztahu k sobě či ke svému okolí.
Vitalii Shupliak sleduje dokumenty sloužící k identifikaci, analyzuje současné společenství a jednotlivosti v rámci celku, zkoumá pojem “příslušnost”. Svobodné výpovědi obou umělců působí jako určitý druh šifry. Jsou lakonické formou ale silné svým výrazem. Působí v různých konfiguracích a nabírají nové významy. V rámci výstavy v Galerii města Třince jejich dílo získá formu dialogu nebo konfrontace.

Agnieszka Grodzińska (PL) se zabývá tvorbou instalací, prostorových realizací, malbou, kresbou a také videotvorbou. Používá techniku found footage, zajímá ji množení, reprodukce a mechanismy společenského a individuálního dodržování zásad. Tvoří autorské knihy, věnuje se výzkumu a píše o umění. Měla mnoho vlastních i kolektivních výstav v Polsku i v zahraničí. Dvakrát se stala stipendistkou Ministerstva Kultury a Národního Dědictví (2009 a 2011), a její projekty byly podpořeny Vyšehradským fondem/Visegrad Fund (2016 a 2018). Účastnila se rezidenčních programů v Gyeongju Art Centre (Korea 2019) a v Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapešť 2018), ve Futura Karlin Studio (Praha 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur AllesMögliche (Berlin 2015), BANSKÁ STANICA Contemporary (Slovensko 2014). Je letošní stipendistkou programu Art in General v New Yorku. Obhájila doktorandskou práci z malby na Umělecké Univerzitě v Poznani. Je autorkou a spoluautorkou uměleckých a vědeckých publikací. Věnuje se také kurátorství a pedagogice na Akademii Umění v Štětíně.

Vitalii Shupliak (UA/PL) se zabývá videotvorbou, instalacemi a prostorovou tvorbou. Studoval na Fakultě umění a restaurátorství uměleckých děl na Lvovské Akademii Výtvarných Umění (UA) a Akademii Výtvarných Umění v Gdańsku (PL) (ateliér malby, sochy a intermédií), dále studoval na Umělecké Univerzitě v Poznani (katedra výtvarné pedagogiky, ateliér sochařství a prostorové tvorby) a také na Univerzitě Umění v Brunszwiku (DE) (Katedra výtvarného umění Meisterschüler, Filmklasse). Má za sebou 10 vlastních a přes 80 kolektivních výstav v Polsku, na Ukrajině, v Německu, v Korei, v USA, ve Venezuele a v Indonézii. Získal několik cen: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), třetí místo; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), první místo; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Štětín (PL), vyznamenání „Nejlepší projekt“ 2016 “36. Edice soutěže Marie Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Ocenění za nejlepší diplomové práce UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Městská Galerie, Charków (UA). V letech 2013-14 byl členem skupiny «Carrousel», působící ve Lvově.

Jagna Domżalska (PL) vystudovala dějiny umění na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. V letech 2005-2006 a 2008-2009 působila v poznaňských soukromých galeriích. Deset let pracuje v Centru Kultury ZAMEK v Poznani, kde od roku 2012 dělá dohled nad uměleckými rezidencemi. Koordinuje studijní návštěvy pro kurátory. Je organizátorkou Poznaňského Kulturního Kongresu (2011). Je laureátkou ceny na 9. kurátorské výstavě Bielského Podzimu 2016, kde prezentovala projekt “Odchod” v BWA Bielsko Bialej. V současnosti pracuje na výstavě “Zbliżeniowo”, poslední z trojice kolektivních výstav, ke kterým patří také “Světový mír začíná u rodinného stolu” (07.09-07. 10. 2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznaň), „Štěstí se rodí ve střevech” (28.06-01.09.2019, Městská Galerie ARSENAŁ, Poznaň).

 
_______________________
Przeoczamy nieścisłość słowa tożsamość.
Ma określać czyjąś indywidualność, a dosłownie znaczy brak różnic (tożsamy = taki sam).
Skrajności zbalansowane są w jednym pojęciu. Może dlatego, że w poszukiwaniu uświadomionej odrębności, przechodzimy często etap dążenia do przynależności.
Porównując obalamy możliwość identyczności. Szukając podobieństw docieramy do odstępstw.
 
Powielanie i grupowanie to jedna z metod pracy Agnieszki Grodzińskiej. Tworzenie nowych kodów przez zestawianie i namnażanie obrazów znalezionych stosuje by rozpracowywać konteksty społeczne i polityczne lub relacje intymne, z samą sobą i z otoczeniem. Vitalii Shupliak przyglądając się dokumentom służącym do identyfikacji, podejmuje analizę współczesnego społeczeństwa i jednostki we wspólnocie, bada przynależność. Swobodne wypowiedzi obojga artystów działają jak rodzaj szyfru. Lakoniczne w formie, są zarazem mocne w wyrazie. Funkcjonują w różnych konfiguracjach, nabierając nowych znaczeń, a na wystawie ‚Identical Identity‘ zyskają kontekst dialogu i/lub konfrontacji.
 
Agnieszka Grodzińska (PL) jest autorką instalacji, realizacji przestrzennych, prac malarskich i rysunkowych oraz obrazów wideo. Posługuje się techniką found footage, interesuje ją multiplikacja, reprodukcja oraz mechanizmy społecznego i indywidualnego dyscyplinowania. Tworzy książki artystyczne, prowadzi badania oraz pisze o sztuce. Brała udział w wielu wystawach solowych i zbiorowych w Polsce i zagranicą. Dwukrotna stypendystka Ministerstwa Kultury i Dziedzictwa Narodowego (2009 i 2011), a także Programu Wyszechradzkiego/Visegrad Fund (2016 i 2018); brała udział w programach rezydencyjnych w Gyeongju Art Centre (Korea 2019) oraz w Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapeszt 2018), Futura Karlin Studio (Praga 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur Alles Mögliche (Berlin 2015), BANSKÁ ST A NICA Contemporary (Słowacja 2014), jest tegoroczną stypendystką programu Art in General w Nowym Jorku. Obroniła pracę doktorską z malarstwa na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu, jest autorką i współautorką publikacji artystycznych i naukowych. Zajmuje się także działalnością kuratorską i dydaktyczną, współprowadzi pracownię na Akademii Sztuki w Szczecinie.
 
Vitalii Shupliak (UA/PL) zajmuje się wideo, instalacją i działaniami przestrzennymi. Studiował na Wydziale Sztuki i Konserwacji Dzieł Sztuki we Lwowskiej Akademii Sztuki (UA) Akademii Sztuk Pięknych w Gdańsku (PL) (Wydział Malarstwa, Wydział Rzeźby i Intermediów), na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu (PL) (Wydział Edukacji Artystycznej, Wydział Rzeźby i Działań Przestrzennych) oraz Uniwersytecie Sztuki w Brunszwiku (DE) (Wydział Sztuk Pięknych, Meisterschüler, Filmklasse). Autor dziesięciu wystaw indywidualnych i uczestniczący w ponad osiemdziesięciu wystawach zbiorowych, w Polsce, Ukrainie, Niemczech, Korei, Stanach, Wenezueli i Indonezji. Nagradzany w konkursach: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), trzecie miejsce; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), pierwsze miejsce; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Szczecin (PL), wyróżnienie „Najlepszy projekt“ 2016 “36. edycja Konkursu im. Marii Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Konkurs najlepszych dyplomów UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Galeria miejska, Charków (UA). W latach 2013-14 członek grupy «Carrousel», działającej we Lwowie.
 
 
Jagna Domżalska (PL) ukończyła historię sztuki na Uniwersytecie Adama Mickiewicza w Poznaniu. W latach 2005-2006 i 2008-2009 związana z poznańskimi galeriami prywatnymi. Od 10 lat pracuje w Centrum Kultury ZAMEK w Poznaniu, gdzie od 2012 roku tworzy program rezydencji artystycznych, koordynuje także wizyty studyjne dla kuratorów. Organizatorka Poznańskiego Kongresu Kultury (2011). Laureatka konkursu na 9. Wystawę Kuratorskiej Bielskiej Jesieni 2016 jako współautorka projektu „Odejście” w BWA Bielsko Biała. Obecnie pracuje nad wystawą „Zbliżeniowo”, ostatnią z triady autorskich wystaw zbiorowych, do których należą: „Pokój na świecie zaczyna się przy rodzinnym stole” (07.09-07.10.2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznań), „Szczęście rodzi się w jelitach” (28.06-01.09.2019, Galeria Miejska ARSENAŁ, Poznań).
 

 


 Odkaz na virtuální prohlídku výstavy >>ZDE<<


 

Karíma Al-Mukhtarová (1989) studovala v ateliéru Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, v ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UPMRUM a na intermédiích u Mileny Dopitové na AVU, kde promovala v roce 2018. Je vítězkou Essel Art Award CEE pro Českou republiku (2013).
V minulém roce Karíma Al-Mukhtarová absolvovala několikaměsíční stáž CEAAC ve francouzském Štrasburku, během které vytvořila část prací, které uvidíme na výstavě “Connection almost found” v Galerii města Třince.
Hlavní tematickou linku cyklu staví na pozorování společnosti, která se dělí na čím dál více vymezené názorové tábory. Lidé jsou nuceni zaujmout stanovisko v rámci velmi silných a komplexních témat, jakými jsou například: ekologie, technologie, migrace, feminismus, sucho, hlad, atd.
Postoj každého z nás tvoří jak naše sociální zařazení, tak virtuální bubliny podporované neviditelnými vlivy algoritmů ve vyhledávačích či na sociálních sítích. Na oko lze hrát takřka jakoukoliv roli. Ve virtuálním světě se můžeme stát aktivisty, komunisty, demokraty, bojovníky, zachránci, ekology. Ale během usilovné virtuální sebeprezentace můžeme přehlížet sebereflexi naší reality. Ta může být zcela běžným konzumerismem bez patrných pozitiv vůči společnosti. Počítač, či mobil, se kterým prožíváme valnou většinu naší interakce, na nás nemůže zakřičet, odmlčet se, či s námi rozvázat vztahy.
V mezičase ztrácíme hodnotný živý lidský kontakt a cit o něj pečovat a rozvíjet jej. Ztrácíme pevnost a konzistenci naší osobnosti v realitě, která nekonkuruje našemu virtuálnímu já. Hrozí, že se jednou probudíme s naprostou absencí sebeuvědomění.
Karíma Al-Mukhtarová nabádá k nacházení odpovědí na naše každodenní otázky v přírodě. Její umělecké vyjádření je jedním z možných modelů, jak takový proces realizovat.

(Pokračování textu…)

Piknik u plamene
Adrian Altman, Stan Barański, Adelina Cimochowicz, Kasper Lecnim, Irmina Rusicka
kurátor: Piotr Sikora
podpora: Yeva Kupchenko

Piknik u plamene

  1. 9. – 15. 10. 2020

Adrian Altman, Stan Barański, Adelina Cimochowicz, Kasper Lecnim, Irmina Rusicka

kurátor: Piotr Sikora

podpora: Yeva Kupchenko

Piknik! Čirá krása společného jídla uprostřed městské krajiny! Nezapomenutelné kouzlo jemné organické fúze kultury a přírody završené slavnostním obědem! Koncept Pikniku u plamene je velmi prostý – několik umělců se sejde, aby spolu jedli v různých částech Třince. Prohledávání hranic mezi tím, co je průmyslové a kulturní,
přírodní a městské v narativech zahrnujících nedávnou historii města pohledem lidí přicházejících ze zahraničí.

Je zde plamen, ne nutně ten vycházející z komínu, ale takový, který nás láká k sobě, abychom se setkali a cítili teplo proudící v chladné pozdní letní noci. Fotografie na zdech mapují naši cestu při objevování města během jednoho slunečného dne. To, co slyšíte je zvuk továrny převedený do něžné hudební kompozice připomínající nekončící šum průmyslu. Prosím, užijte si poctivě sestavený jídelníček, který neobsahuje žádnou krutost a je bohatý na hořčík, což je v místních podmínkách žádoucí.

Tuto hostinu jsme pro vás připravili – my cizí příchozí, zvědaví voyeuři, zatímco jsme pozorovali mohutnou zvěř na opačném břehu řeky, následovali jsme plamen a prozkoumávali prostor Třince. Měli jsme oči otevřené a naladili jsme se na mechanické vrnění, které bylo takřka bezzvučné. To co vidíte, jsou skromné výsledky těchto průzkumů.
Je to ale vůbec umění? Někdo může říct, že to, co vidíte je docela banální, běžné a zaměřené na požitek.
Rozhodně to není objekt vzbuzující touhu, nedá se to pověsit nad gauč a není našim záměrem, aby to mělo zkrášlující funkci. Umění, které vám nabízíme, je jednoduše obrazem života, který je plně prožívaný a tímto zvýrazněný. Protože nakonec, jednou ze základních funkcí institucí, jako je knihovna, je zviditelnění věcí a situací, které máme tendenci přehlížet a zapomínat na ně během každodenního shonu. Byla by škoda, pokud by Třinec neměl místo, které tyto věci připomíná a přibližuje.

_______________________________________________________________________________________________

Picnic! The absolute beauty of a meal in the midst of natural surroundings! The unforgettable charm of a gentle organic fusion of culture and nature sealed by a festive lunch! The concept of The Piknik u plamene is very homely – a few artists coming together to celebrate a meal in different parts of Třinec town. Scouting the boundaries between what is industrial and cultural, natural and urban, in the narratives involving the recent history of the city seen from foreign perspective.

There is fire, not necessarily one coming straight from the vent but a different one which allows us to gather and feel the warmth spreading against cool late-summer nights. The photos on the walls follow our path in sunny explorations of this town. What you can hear in the air is the sound of the factory rearranged into a gentle music composition reminding us of the endless murmur of the industry. Please enjoy the righteous food containing no cruelty and high in magnesium which makes sense in given circumstances.

This feast was brought to you by us – forein incomers, curious voyeurists, peeping at the beasts from across the water, following the flame and scouting the territory of Trinec. We kept our eyes open and tuned into mechanical rumor that have become almost inaudible. What you can see is a humble outcome of those explorations. Is it art though?

One can say it is quite banal, everydayish and sybaritic. It definitely isn’t an object of desire, it can’t be hanged over the couch and we had no intention in making it look good. The art we propose is simply an image of life that is being highlighted and gains visibility. After all, the fundamental function of institutions such as Knihovna is adding visibility to things and matters we tend to skip and forget in everyday rush. It is going to be a pity not to have a place to remind the citizens of Trinec about that.

 

 

Trafačka 4 Třinec
Vystavují: Michal Cimala, Jan Kaláb, Jakub Nepraš
Kurátorka: Blanka Cermakova
Trojice umělců a zároveň zakládajících členů pražského uskupení Trafačka, které v modifikované podobě existuje od roku 2006, vystavuje v Galerii města Třince výběr z aktuální tvorby jednotlivých autorů.
Sochař, malíř a vynálezce hudebních nástrojů Michal Cimala, malíř, muralista a autor prostorových instalací Jan Kaláb a v neposlední řadě videoumělec, který vytváří dokonalou symbiózu mezi sochou a skrytou videoprojekcí, Jakub Nepraš, společně nevystavují v této skupině poprvé a pravděpodobně ani ne naposledy. V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem se naposledy setkali s výstavou Tři z Trafačky v roce 2012 a pojednali tam i malbou Jana Kalába na galerijní klenutou stěnu samotný výstavní prostor.
Tentokrát výstava představí Neprašovy videoskulptury a jednu velkoformátovou projekci babylónských mikrosvětů, Kalábovy amorfní barevné obrazy dokonalých tvarů a pestrý výběr soch surreálných hlav a obrazů z městského prostředí Michala Cimaly.
https://trafogallery.cz

Jan Bocek (1943) se narodil v Jablunkově a vyrůstal na Košařiskách, v osadě tvořené pěti domy, lemované lesem. Po ukončení vysokoškolského studia zahájil svojí pedagogickou činnost Jan Bocek v Karviné. Byt byl přidělen jemu a jeho kamarádovi Petrovi Vašíčkovi.

V této době, kdy se ve výtvarném umění začaly projevovat nové směry jako je happening, nebo konceptuální umění, i Jan Bocek s Petrem Vašíčkem hodlali s těmito novými formami experimentovat.

Scénář jednoho z happeningů se dostal i k samotnému Milanovi Knížákovi, který dvojici označil za zakladatele lyrického hapeningu na území České Republiky.

Pedagogickou činnost bral Jan Bocek vždy velmi vážně. Své žáky dokázal motivovat i v situacích, kdy se pro zprvu zdála být výtvarná výchova neužitečná. Smysl výtvarného umění uváděl následujícím způsobem:

“Výtvarná výchova rozvíjí cit pro barvu, hmotu, linii, směr a kompozici. To všechno musí prožívat i řidič auta. Ten kdo svůj cit nerozvinul, skončí v příkopě.”

Když se Janu Bockovi narodily děti a svůj veškerý čas věnoval rodině a práci, výtvarná tvorba se upozadila. Věnoval se především fotografii. Tu dokonce vystudoval v Brně dálkově na Institutu tvůrčí fotografie. S fotografiemi sklidil mnoho úspěchů.

Až v roce 1985 se pomalu začal vracet k malbě. Z počátku to byla především krajina, které se věnoval, později se věnoval tvorbě “aproximací”, které byly takovým náznakem reálného světa, ale již značně redukovaným.

Jan Bocek, který by sám sebe nikdy nenazýval umělcem, ale spíše výtvarníkem, tvorbu vždy pojímal jako naprosto svobodnou činnost, kterou nepodřizoval kritice ani očekáváním. Techniky volně střídá podle toho, co ho právě baví. Hlavní je především nejpřirozenější znázornění vnitřních myšlenkových toků. Jan Bocek je vášnivým studentem různých odvětví. Zajímá ho kosmologie, kvantová fyzika, psycholgie. Rád své myšlenky projednává s přáteli, kteří je odborně dokážou doplnit. Jeho důležitým partnerem v dialogu byl po mnohé léta Jan Wojnar, který si obliboval sérii Bockových “fotogramů”. Jednalo se o počítačové grafiky, kterými se snažil ilustrovat své vizuální představy fyzikálních mechanismů.

V současnosti se Jan Bocek zabývá malbou obrazů, u kterých pociťuje, že by mohly některé diváky až strašit. Jedná se totiž o malířská znázornění negativních fenoménu společnosti. Zaznamenává do obrazů zlo, které ve společnosti cítí. To je ale koneckonců jedním ze základních principů tvorby jako takové. Pokud si představujeme umělce, jako jakousi citlivou bytost, která ukazuje ostatním to, co není pojmenováno. Taková tvorba pak může mít účinek na diváka takový, že ten nalezne ve vlastním podvědomí podobné pocity a může si tímto uvědomit, že je nepociťuje zcela sám. Mezi umělcem a divákem pak probíhá určitá komunikace beze slov. Kdy každý nahmatává vnitřní svět tak, jak to snad i slovy nelze dosáhnout.

Výstava vznikla za finanční podpory Ministerstva Kultury.
Kurátor výstavy: Darek Gajewski.
„Projekt reaguje na specifika ve kterých mohl vzniknout. Kurátorská koncepce Darka Gajewského integruje autory zkoumající „mezi“ prostory skrze vizuální formy jako fotografie, grafika, video nebo interaktivní objekt. To co není vidět je ideou, která rezonuje v jednotlivých projektech autorů tří zemí, Španělska, Polska a České republiky. Jmenovitě David Rodriguez Gimeno, Dorota Chodór, Krzysztof Momot, Jan Kukułka, Piotr Muschalik, ART LAB303 (Jakub Cikała, Darek Gajewski, Filip Gajewski, Paweł Krzywda), Marek Sibinský.“

 

, Krzysztof Momot, Jan Kukułka, Piotr Muschalik, ART LAB303 (Jakub Cikała, Darek Gajewski, Filip Gajewski, Paweł Krzywda), Marek Sibinský.

27/2-27/3.
fotografická dokuemtace: Tanasis a Darina Kubíková

Obrazy Jana Vytisky (* 1985 v Praze) si vydobyly pevné místo ve vizuální paměti české výtvarné scény. Konzistentní a přesto neustále proměňující se tvorba tohoto autora je specifickým reprezentantem lidové estetiky protkané apokalyptickými výjevy. Ty připomínají fascinovanou radost z něčeho hrůzostrašného, kdy jsme si jako děti na hřišti vyprávěli různé krvavé a děsivé příběhy. Žádná z historek ale nikdy nevycházela z reality, která by byla pro dětského diváka příliš nepochopitelnou a neuchopitelnou. Příběhy o šikaně, násilných příbuzných nebo rodičích v rozvodovém řízení nejsou dost ultimátní na to, aby nás jejich vyprávění vzrušovalo. Takové příběhy nekončí, můžou trvat a nahlodávat člověka pomalu a nenápadně.

Satyrové, stvůry, ďáblové, skelety a děsivé děti se zlomyslným úšklebkem se v dílech Vytisky objevují epizodicky téměř jako aktéři jakéhosi tragikomického sitcomu o životě a bolestivé smrti. Teorie tvorby úspěšného hororu káže, že největší hrůzu vyvolává to, co není vidět, co ještě nevyjevilo svojí podobu, co nás drží v nejistotě, co se plíží a vybafne na nás v nejméně nečekaném momentě.

Nevyhnutelnost zmaru na Vytiskových obrazech je osvobozující. Nic neskrývají. Děsy jsou na nich ztvárněny tak, jako by člověka měly právě strachu zbavit. Dovolují nám se konfrontovat s tím, co by jako nevyřčené působilo mnohem nepříjemněji. Viditelná hrůza už není hrůzou a v člověku nastává reakce, která je stejně tak přirozená jako strach – akceptace.

 

 

Interaktivní výstava pod vedením grafické dílny Uutěrky otevírá téma lokální identity. Kde končíme my a začínají jiní? Jak nás může obohacovat naše vlastní ale i cizí kultura? Jak nás limituje okolí a jak limitujeme sami sebe? Kažý divák určí hloubku analýzy těchto a vnese sám sebe do kolektivního dialogu.

Výuka oboru malba je realizována ve dvou ateliérech: ateliéru malby I a v ateliéru malby II. Ateliér malby I směřuje studenta ke klasickým zobrazovacím metodám v malbě, ateliér malby II má konceptuální a intermediální přesahy.

Studenti se seznámí se zákonitostmi malby, a to pomocí studia podle modelu, či zákonitostmi struktury obrazové plochy. Postupně se budou seznamovat se znalostmi konceptuálního přístupu k zvoleným tématům. Naučí se rozlišovat strukturu uměleckého díla od jejího vzniku až po samotnou realizaci a to především malířskými prostředky. V bakalářském studiu se učí pracovat s kompozicí, barevnou plochou, formou a obsahem díla. Uvědomí si tak vztah mezi myšlenkou, formou a výsledným médiem, zachytí především pomocí malby. Na základě krátkodobých úkolů se učí pochopit a prakticky aplikovat základní výtvarné a malířské fenomény jako je plošná a objemová malba, škálová malba, využití barevných kontrastů, bod, linie, měřítko, gesto, pohyb. Během semestrů studenti pracují na tematických klauzurních úkolech, které rozvíjí jejich cítění a výtvarné myšlení, jakož i technické a technologické dovednosti. Studenti se seznámí s různými technikami malby a s prací s barvou v prostoru. Posluchači pěstují výtvarné myšlení a citlivost, prostřednictvím tvorby poznávají sami sebe a hledají své místo v kontextu současného umění. Výuka je vedena tak, aby se absolvent uměl vyjádřit především malbou, ale i přesahy do jiných médií (digitální obraz, video, instalace, objekt), aby byl schopen kritické reflexe a orientace v kulturních a společenských vědách i v životě v celé jeho vrstevnatosti. Výuka je vedena tak, aby studenty seznamovala s aktuálními tématy současného umění, které umožní studentům rozlišovat a kriticky definovat umělecké dílo v kontextu současného umění a samotného

Zahájení výstavy „Identical identity“ se bude konat 6. 1. v 18:00 v Galerii města Třince (prostor v KD Trisia, Nám. Svobody 526)

 
Kurátorka výstavy: Jagna Domżalska
Vystavující umělci: Agnieszka Grodzińska a Vitalii Shupliak
________________________________________________________________
Otwarcie wystawy “Identical identity” będzie się dziać w przestrzeni Galerii miasta Trzyńca w domie kultury (Nám. Svobody 526) 6. 1. o 18:00.
 
Kuratorka wystawy: Jagna Domżalska
Wystawiający artyści: Agnieszka Grodzińska i Vitalii Shupliak
 
________________________________________________________________

Přehlížíme nepřesnost slova identita (v polském jazyce tožsamość).
Má označovat něčí individualitu, ale doslova znamená absenci rozdílů (tožsamy = stejný).
V jednom pojmu balancují protiklady. Možná proto, že v procesu uvědomělého oddělování se, často procházíme etapami hledání příslušnosti, kdy se snažíme někde patřit.
Porovnávajíc se, znemožňujeme možnost identičnosti. Hledajíc podobnosti, způsobujeme odlišnosti.
Množení a seskupování to je jedna z metod práce Agnieszky Grodzińské. Zabývá se tvorbou nových kódů skrze sestavování a rozmnožování nalezených obrazů, aby mohla rozpracovat kontext společenských a politických témat nebo témat týkajících se autorčiných intimních záležitostí ve vztahu k sobě či ke svému okolí.
Vitalii Shupliak sleduje dokumenty sloužící k identifikaci, analyzuje současné společenství a jednotlivosti v rámci celku, zkoumá pojem “příslušnost”. Svobodné výpovědi obou umělců působí jako určitý druh šifry. Jsou lakonické formou ale silné svým výrazem. Působí v různých konfiguracích a nabírají nové významy. V rámci výstavy v Galerii města Třince jejich dílo získá formu dialogu nebo konfrontace.

Agnieszka Grodzińska (PL) se zabývá tvorbou instalací, prostorových realizací, malbou, kresbou a také videotvorbou. Používá techniku found footage, zajímá ji množení, reprodukce a mechanismy společenského a individuálního dodržování zásad. Tvoří autorské knihy, věnuje se výzkumu a píše o umění. Měla mnoho vlastních i kolektivních výstav v Polsku i v zahraničí. Dvakrát se stala stipendistkou Ministerstva Kultury a Národního Dědictví (2009 a 2011), a její projekty byly podpořeny Vyšehradským fondem/Visegrad Fund (2016 a 2018). Účastnila se rezidenčních programů v Gyeongju Art Centre (Korea 2019) a v Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapešť 2018), ve Futura Karlin Studio (Praha 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur AllesMögliche (Berlin 2015), BANSKÁ STANICA Contemporary (Slovensko 2014). Je letošní stipendistkou programu Art in General v New Yorku. Obhájila doktorandskou práci z malby na Umělecké Univerzitě v Poznani. Je autorkou a spoluautorkou uměleckých a vědeckých publikací. Věnuje se také kurátorství a pedagogice na Akademii Umění v Štětíně.

Vitalii Shupliak (UA/PL) se zabývá videotvorbou, instalacemi a prostorovou tvorbou. Studoval na Fakultě umění a restaurátorství uměleckých děl na Lvovské Akademii Výtvarných Umění (UA) a Akademii Výtvarných Umění v Gdańsku (PL) (ateliér malby, sochy a intermédií), dále studoval na Umělecké Univerzitě v Poznani (katedra výtvarné pedagogiky, ateliér sochařství a prostorové tvorby) a také na Univerzitě Umění v Brunszwiku (DE) (Katedra výtvarného umění Meisterschüler, Filmklasse). Má za sebou 10 vlastních a přes 80 kolektivních výstav v Polsku, na Ukrajině, v Německu, v Korei, v USA, ve Venezuele a v Indonézii. Získal několik cen: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), třetí místo; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), první místo; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Štětín (PL), vyznamenání „Nejlepší projekt“ 2016 “36. Edice soutěže Marie Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Ocenění za nejlepší diplomové práce UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Městská Galerie, Charków (UA). V letech 2013-14 byl členem skupiny «Carrousel», působící ve Lvově.

Jagna Domżalska (PL) vystudovala dějiny umění na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. V letech 2005-2006 a 2008-2009 působila v poznaňských soukromých galeriích. Deset let pracuje v Centru Kultury ZAMEK v Poznani, kde od roku 2012 dělá dohled nad uměleckými rezidencemi. Koordinuje studijní návštěvy pro kurátory. Je organizátorkou Poznaňského Kulturního Kongresu (2011). Je laureátkou ceny na 9. kurátorské výstavě Bielského Podzimu 2016, kde prezentovala projekt “Odchod” v BWA Bielsko Bialej. V současnosti pracuje na výstavě “Zbliżeniowo”, poslední z trojice kolektivních výstav, ke kterým patří také “Světový mír začíná u rodinného stolu” (07.09-07. 10. 2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznaň), „Štěstí se rodí ve střevech” (28.06-01.09.2019, Městská Galerie ARSENAŁ, Poznaň).

 
_______________________
Przeoczamy nieścisłość słowa tożsamość.
Ma określać czyjąś indywidualność, a dosłownie znaczy brak różnic (tożsamy = taki sam).
Skrajności zbalansowane są w jednym pojęciu. Może dlatego, że w poszukiwaniu uświadomionej odrębności, przechodzimy często etap dążenia do przynależności.
Porównując obalamy możliwość identyczności. Szukając podobieństw docieramy do odstępstw.
 
Powielanie i grupowanie to jedna z metod pracy Agnieszki Grodzińskiej. Tworzenie nowych kodów przez zestawianie i namnażanie obrazów znalezionych stosuje by rozpracowywać konteksty społeczne i polityczne lub relacje intymne, z samą sobą i z otoczeniem. Vitalii Shupliak przyglądając się dokumentom służącym do identyfikacji, podejmuje analizę współczesnego społeczeństwa i jednostki we wspólnocie, bada przynależność. Swobodne wypowiedzi obojga artystów działają jak rodzaj szyfru. Lakoniczne w formie, są zarazem mocne w wyrazie. Funkcjonują w różnych konfiguracjach, nabierając nowych znaczeń, a na wystawie ‚Identical Identity‘ zyskają kontekst dialogu i/lub konfrontacji.
 
Agnieszka Grodzińska (PL) jest autorką instalacji, realizacji przestrzennych, prac malarskich i rysunkowych oraz obrazów wideo. Posługuje się techniką found footage, interesuje ją multiplikacja, reprodukcja oraz mechanizmy społecznego i indywidualnego dyscyplinowania. Tworzy książki artystyczne, prowadzi badania oraz pisze o sztuce. Brała udział w wielu wystawach solowych i zbiorowych w Polsce i zagranicą. Dwukrotna stypendystka Ministerstwa Kultury i Dziedzictwa Narodowego (2009 i 2011), a także Programu Wyszechradzkiego/Visegrad Fund (2016 i 2018); brała udział w programach rezydencyjnych w Gyeongju Art Centre (Korea 2019) oraz w Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapeszt 2018), Futura Karlin Studio (Praga 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur Alles Mögliche (Berlin 2015), BANSKÁ ST A NICA Contemporary (Słowacja 2014), jest tegoroczną stypendystką programu Art in General w Nowym Jorku. Obroniła pracę doktorską z malarstwa na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu, jest autorką i współautorką publikacji artystycznych i naukowych. Zajmuje się także działalnością kuratorską i dydaktyczną, współprowadzi pracownię na Akademii Sztuki w Szczecinie.
 
Vitalii Shupliak (UA/PL) zajmuje się wideo, instalacją i działaniami przestrzennymi. Studiował na Wydziale Sztuki i Konserwacji Dzieł Sztuki we Lwowskiej Akademii Sztuki (UA) Akademii Sztuk Pięknych w Gdańsku (PL) (Wydział Malarstwa, Wydział Rzeźby i Intermediów), na Uniwersytecie Artystycznym w Poznaniu (PL) (Wydział Edukacji Artystycznej, Wydział Rzeźby i Działań Przestrzennych) oraz Uniwersytecie Sztuki w Brunszwiku (DE) (Wydział Sztuk Pięknych, Meisterschüler, Filmklasse). Autor dziesięciu wystaw indywidualnych i uczestniczący w ponad osiemdziesięciu wystawach zbiorowych, w Polsce, Ukrainie, Niemczech, Korei, Stanach, Wenezueli i Indonezji. Nagradzany w konkursach: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), trzecie miejsce; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), pierwsze miejsce; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Szczecin (PL), wyróżnienie „Najlepszy projekt“ 2016 “36. edycja Konkursu im. Marii Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Konkurs najlepszych dyplomów UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Galeria miejska, Charków (UA). W latach 2013-14 członek grupy «Carrousel», działającej we Lwowie.
 
 
Jagna Domżalska (PL) ukończyła historię sztuki na Uniwersytecie Adama Mickiewicza w Poznaniu. W latach 2005-2006 i 2008-2009 związana z poznańskimi galeriami prywatnymi. Od 10 lat pracuje w Centrum Kultury ZAMEK w Poznaniu, gdzie od 2012 roku tworzy program rezydencji artystycznych, koordynuje także wizyty studyjne dla kuratorów. Organizatorka Poznańskiego Kongresu Kultury (2011). Laureatka konkursu na 9. Wystawę Kuratorskiej Bielskiej Jesieni 2016 jako współautorka projektu „Odejście” w BWA Bielsko Biała. Obecnie pracuje nad wystawą „Zbliżeniowo”, ostatnią z triady autorskich wystaw zbiorowych, do których należą: „Pokój na świecie zaczyna się przy rodzinnym stole” (07.09-07.10.2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznań), „Szczęście rodzi się w jelitach” (28.06-01.09.2019, Galeria Miejska ARSENAŁ, Poznań).