od web kde
„Fuckt Art“ Ateliéru Malba 2 OSU Ostrava 29.01.-29.02.2020  https://fu.osu.cz/kmb/ GMT v knihovně
„Nakonec budou plakat všichni“ Jana Vytisky 27.02.-27.03.2020  http://janvytiska.com/ GMT v kulturním domě
„To jsem já“ Gym3 a ZUŠ Třinec březen-duben GMT v knihovně
Trafo Gallery duben
https://trafogallery.cz/
GMT v kulturním domě
Výstava ilustrace v ramci Festivalu Čtefest duben GMT v knihovně
Kair Košice květen  https://www.kair.sk/ GMT v knihovně
Jan Bocek červen GMT v kulturním domě
Erasmus+ EU červen GMT v knihovně
Festival Kruhy Umění červenec-srpen  GMT v kulturním domě
„To se mi líbí“ srpen GMT v knihovně
výstava kurátor Piotra Sikory  září-říjen https://www.aauni.edu/piotr-sikora/directory/314/  GMT v kulturním domě
Karel Adamus  září-říjen  https://www.artlist.cz/karel-adamus-108550/  GMT v knihovně
Karíma Al-Mukhtarová říjen-lostopad https://www.karimalovesyou.com/  GMT v kulturním domě
 Karel Adamus na zastávkách

Ateliér malby 2 Fakulty Umění Ostravské Univerzity

„Fuck art“

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání výstavy: 29. 1.-29. 2. 2020

Pro jednu z úvodních výstav Galerie města Třince v roce 2020 jsme oslovili OSU Ostrava. Ateliér malby pod vedením Františka Kowolowského bude v Třinci prezentovat své klauzurní zkoušky, které zde budou vystaveny následující měsíc. Myslíme si, že je důležité poskytnout studentům vysokých uměleckých škol profesionální výstavní prostor, kde je potřeba uvažovat nad prezentací své práce komplexněji s ohledem na diváky galerie.

 

Kair Košice

Hostující kurátoři: Zuzana Kotiková a Petra Housková

Termín konání výstavy: květen-červen

Mezinárodní rezidenční program K.A.I.R. Košice byl založen v roce 2011 jako jeden z klíčových projektů v rámci „Evropského kulturního kapitálu“, který byl vytvořen nestátní organizací „Košice 2013“.  Ta se později transformovala na „Kreativní průmysl Košice“, organizaci, kde je K.A.I.R.  tvoří mezinárodní síť partnerství. V roce 2016 se KAIR stal nezávislou asociací. Rezidenční program je pro umělce z celého světa a pro všechny umělecké disciplíny a výrazové prostředky.

Kurátorky Zuzana Kotíková a Petra Housková souhlasily s tím, že v Třinci vytvoří kolektivní výstavní projekt, kde se budou snažit mapovat téma ekologie a individuálního vztahu k ní.

Erasmus+ EU

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání výstavy: květen-červen

Již druhým rokem se účastním delegačního programu Start4change v rámci evropského projektu Erasmus +. I z toho důvodu jsem se rozhodla kurátorsky zpracovat téma Evropského fondu Erasmus+, který se každoročně snaží řešit aktuální témata a delegovat řešení napříč zeměmi Evropské Unie. Současně se například jedná o podporu podnikání mladých lidí, nebo práce s různými sociálně slabými skupinami, jako jsou uprchlíci, bývalí vězni a podobně. Dále se v projektech dají nacházet mnohem hlubší skrytější ideologické roviny, které buďto vycházejí z křesťanské tradice, nebo ekologických hnutí (tato propojení nejsou oficiální, ale je znát, že často s projekty souvisí ve smyslu networku).  Tematicky proto můžeme nacházet paralely, které jsou v umění také reprezentovány. Projektem si slibuji jakési znovu vyznačení ideovo-realizační linie Projektu Erasmus + a současného vizuálního umění. Ke spolupráci jsem prozatím oslovila 3 čerstvé absolventky uměleckých škol: Denisu Štefanigovou, Dominiku Dobiášovou a Annu Strakovou (budu hledat další). Jelikož se Erasmus+ vztahuje především k neformálnímu vzdělávání mladých, je i pro mě důležité spolupracovat v rámci tohoto projektu s mladými umělci.

 

Interaktivní výstava „To jsem já“ ve spolupráci s ZUŠ Třinec a Gymnáziem Třinec

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání výstavy: březen-duben

Po několika projektech ve spolupráci s třineckou ZUŠ jsme si uvědomili, jak pozitivní dopad může mít zkušenost s vystavení v profesionální galerii pro děti a dospívající. Pro příští rok jsme se rozhodli spolupracovat nejenom se ZUŠ, ale poprvé s Gymnáziem Třinec. Rádi bychom s nimi navázali pro ně atypickou spolupráci v tom, že práce dětí nebudou vznikat jenom v běžném pedagogickém procesu, ale budou vznikat přímo pro prostor Galerie města Třince návazně na průřezové téma. Z částí instalace nám bude pomáhat v metodické přípravě grafická dílna UUtěrky z Návsí u Jablunkova, kteří pro galerii budou tvořit jeden z doprovodných programů, který je popsán v sekci “Doprovodný program”..

 

Výstava „To se mi líbí“

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání výstavy: srpen

Projekt navazuje na sérii výstav „Přines a vystav“, která se letos konala čtvrtým rokem a pokaždé zkoumala tvorbu, či preference místních obyvatel. Během předchozích let jsme se snažili pojmout výstavu vždy trochu jinak, abychom vnímali změny v přístupu účastníků. Diváci si například vzájemně práce hodnotili přímo na zeď slovním komentářem, nebo se vztahovali k společnému tématu. V letošním roce byli například byli omezení tím, že mohli svá díla tvořit pouze na místě. V roce 2020 bychom znovu ještě lépe rozvinuli téma osobního vkusu a uměleckých preferencí veřejnosti – nechceme se ale zaměřovat na místní tvůrce, ale spíše diváky jako takové. Výstavě by měl předcházet průzkum hloubkovým rozhovorem, co je umění, které se jim líbí. Měli by popsat to, jak má být vytvořeno a co je ním míněno. Ačkoliv podobných projektů už v minulosti proběhlo nespočet, myslíme si, že být užitečné zprostředkovat divákům prostor jakési kolektivní preferenční sebereflexe. Dodatečně bychom chtěli oslovit několik teoretiků umění, aby se pokusili preference lidí okomentovat jako určitý sociokulturní fenomén.

 

Výstava ve spolupráci s hostujícím kurátorem Piotrem Sikorou

Termín konání výstavy: září-říjen

Piotra Sikoru, který současně působí v Meet Factory v Praze jsme oslovili s prosbou uspořádání kolektivní výstavu týkající se tématu národnosti a lokální identity. Piotr Sikora rád pracuje s tématy týkajících se subkultur, či kulturních stereotypů. Jelikož v Třinci je pořád hluboce zakořeněná rozepře mezi polskou a českou komunitou, bylo by dobré této situaci poskytnout nové referenční body pomocí výstavního projektu a dopomoct místnímu konstruktivnímu dialogu.

Výstava ve spolupráci s Klárou Pelouškovou, Aleno Štěrbovou, Matúšem Buranovským, Josefem Tomšejem a Jakubem Herzou

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání výstavy: říjen-listopad

Skupinu kurátorů a designérů kolem Kláry Pelouškové jsme oslovili z důvodu jejich zájmu o teorii designu. Máme za to, že mají potenciál nápaditě zpracovat několik konzultovaných témat. Jedním z nich je role Knihovny ve městě a jejího lokálního společenského významu. Druhým zvažovaným tématem, které by možná chtěli uchopit je lokální identita ovlivněná těžkým průmyslem. Co pro místní znamenají železárny? Továrna vyvolávající hrdost, zároveň způsobující znečištění negativně ovlivňující zdraví. Jak se k tomu můžeme jako místní stavět? Máme negativní dopady ignorovat? Nebo se máme naučit s nimi pracovat tak, abychom docílili nejmenších možných negativních vlivů na naše zdraví a přírodu kolem nás? Ačkoliv nepadlo zatím konečné rozhodnutí ohledně výběru konkrétního tématu, jisté je, že projekt bude zaměřený na místní komunitu a problémy, které s místními intenzivně rezonují.

 

AUTORSKÉ VÝSTAVY

„Identical Identity“

Kurátor: Jagna Domżalska

Termín konání výstavy: 6. 1.-18. 2. 2020

 

Přehlížíme nepřesnost slova identita (v polském jazyce tožsamość).

Má označovat něčí individualitu, ale doslova znamená absenci rozdílů (tožsamy = stejný).

V jednom pojmu balancují protiklady. Možná proto, že v procesu uvědomělého oddělování se, často procházíme etapami hledání příslušnosti, kdy se snažíme někde patřit.

Porovnávajíc se, znemožňujeme možnost identičnosti. Hledajíc podobnosti, způsobujeme odlišnosti.

Množení a seskupování to je jedna z metod práce Agnieszky Grodzińské. Zabývá se tvorbou nových kódů skrze sestavování a rozmnožování nalezených obrazů, aby mohla rozpracovat kontext společenských a politických témat nebo témat týkajících se autorčiných intimních záležitostí ve vztahu k sobě či ke svému okolí.

Vitalii Shupliak sleduje dokumenty sloužící k identifikaci, analyzuje současné společenství a jednotlivosti v rámci celku, zkoumá pojem “příslušnost”. Svobodné výpovědi obou umělců působí jako určitý druh šifry. Jsou lakonické formou ale silné svým výrazem. Působí v různých konfiguracích a nabírají nové významy. V rámci výstavy v Galerii města Třince jejich dílo získá formu dialogu nebo konfrontace.

 

Agnieszka Grodzińska (PL) se zabývá tvorbou instalací, prostorových realizací, malbou, kresbou a také videotvorbou. Používá techniku found footage, zajímá ji množení, reprodukce a mechanismy společenského a individuálního dodržování zásad. Tvoří autorské knihy, věnuje se výzkumu a píše o umění. Měla mnoho vlastních i kolektivních výstav v Polsku i v zahraničí. Dvakrát se stala stipendistkou Ministerstva Kultury a Národního Dědictví (2009 a 2011), a její projekty byly podpořeny Vyšehradským fondem/Visegrad Fund (2016 a 2018). Účastnila se rezidenčních programů v Gyeongju Art Centre (Korea 2019) a v Bartok-negyed/Eleven Blokk Art Foundation (Budapešť 2018), ve Futura Karlin Studio (Praha 2016), betOnest/The Emergence of a New Art Space, Stolpe/Oder, Brandenburgia (2017), Institut fur AllesMögliche (Berlin 2015), BANSKÁ STANICA Contemporary (Slovensko 2014). Je letošní stipendistkou programu Art in General v New Yorku. Obhájila doktorandskou práci z malby na Umělecké Univerzitě v Poznani. Je autorkou a spoluautorkou uměleckých a vědeckých publikací. Věnuje se také kurátorství a pedagogice na Akademii Umění v Štětíně.

 

Vitalii Shupliak (UA/PL) se zabývá videotvorbou, instalacemi a prostorovou tvorbou. Studoval na Fakultě umění a restaurátorství uměleckých děl na Lvovské Akademii Výtvarných Umění (UA) a Akademii Výtvarných Umění v Gdańsku (PL) (ateliér malby, sochy a intermédií), dále studoval na Umělecké Univerzitě v Poznani (katedra výtvarné pedagogiky, ateliér sochařství a prostorové tvorby) a také na Univerzitě Umění v Brunszwiku (DE) (Katedra výtvarného umění Meisterschüler, Filmklasse). Má za sebou 10 vlastních a přes 80 kolektivních výstav v Polsku, na Ukrajině, v Německu, v Korei, v USA, ve Venezuele a v Indonézii. Získal několik cen: 2019 „12 IN OUT FESTIVAL“, CSW Łaźnia, Gdańsk (PL), třetí místo; 2018 „FilmFestSpezial“, Künstlerhaus, Hannover (DE), první místo; 2017 “12. inSPIRACJE “Breathtaking”, CSW “Trafo”, Štětín (PL), vyznamenání „Nejlepší projekt“ 2016 “36. Edice soutěže Marie Dokowicz”, MTP, Poznań (PL), Ocenění za nejlepší diplomové práce UAP 2016 “Non Stop Media VIII”, Městská Galerie, Charków (UA). V letech 2013-14 byl členem skupiny «Carrousel», působící ve Lvově.

 

Jagna Domżalska (PL) vystudovala dějiny umění na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. V letech 2005-2006 a 2008-2009 působila v poznaňských soukromých galeriích. Deset let pracuje v Centru Kultury ZAMEK v Poznani, kde od roku 2012 dělá dohled nad uměleckými rezidencemi. Koordinuje studijní návštěvy pro kurátory. Je organizátorkou Poznaňského Kulturního Kongresu (2011). Je laureátkou ceny na 9. kurátorské výstavě Bielského Podzimu 2016, kde prezentovala projekt “Odchod” v BWA Bielsko Bialej. V současnosti pracuje na výstavě “Zbliżeniowo”, poslední z trojice kolektivních výstav, ke kterým patří také “Světový mír začíná u rodinného stolu” (07.09-07. 10. 2018, Centrum Kultury ZAMEK, Poznaň), „Štěstí se rodí ve střevech” (28.06-01.09.2019, Městská Galerie ARSENAŁ, Poznaň).

 

 

Jan Vytiska „Nakonec budou plakat všichni“

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání: 27. 2.-27. 3. 2020

 

Jan Vytiska je umělec, který patří dnes k poměrně velké skupině umělců, kteří jsou natolik odvážní, že zobrazují krutost a neštěstí světa, které nás obklopuje. Malíř Vytiska čerpá z lidové slovesnosti, béčkových hororových filmů a z lidové zdeformované religiozity. Je pozoruhodným narátorem, ve svých obrazech vykládá strašidelné příběhy, které jsou nadány silnou imaginací připomínající kreslený román Henryho Dargera, klasika art brut. Vytiskovy obrazy jsou exkurzí do venkovského prostředí, které obývají znetvoření lidé, mutanti a zlé zlobivé děti. Je to téměř stejné prostředí, které tak geniálně uchopil Jerzy Kosinski ve svém slavném románu Nabarvené ptáče: „Vesničané se svářili a bojovali mezi sebou o právo na řeky, lesy a jezera, jediným záko­nem, který tu platil, bylo tradiční právo silnějšího a bohatšího nad slabším a chudším.“ Vytiska tak vlastně ukazuje peklo, které dřímá v každém z nás a jen čeká na vhodné podmínky, aby vyklíčilo ze semen, které jsou ukryty uvnitř každé lidské duše.

 

Julia Gryvoś a Barbora Zentková

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání výstavy: květen-červen

„Brněnské umělkyně Julia Gryboś a Barbora Zentková ve svých audiovizuální environmentech využívají součinnosti obrazu a hudby k intenzivnějšímu prožívání místa a času. Na podzim loňského roku se staly laureátkami Ceny Oskára Čepana. Malou pozornost ke skutečnosti, že slovenskou obdobou Ceny Jindřicha Chalupeckého byly oceněny již podruhé v řadě osobnosti z české výtvarné scény, nelze přisuzovat ani tak faktické vzdálenosti z Bratislavy do Prahy, jako spíše mentální sebestřednosti domácího mediálního prostoru…“ Jiří Ptáček pro Art+Antiques, únor / 2017

K uspořádání výstavy těchto umělkyň nás vedlo několik důvodů. Kromě toho, že mají velmi úspěšné výstavní projekty a rády pracují formou site-specific, myslíme si, že pro místní může být zajímavý fakt, že se jedná o umělkyně pocházející ze Slovenska a Polska, které valnou většinu své umělecké kariéry působily v České Republice (nyní sídlí v Berlíně).

 

Spolupráce s mezinárodním festivalem Kruhy Umění

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání výstavy: červenec-srpen

Už od svých počátků Galerie města Třince spolupracuje s festivalem Kruhy Umění, který každoročně doporučuje výstavy mladých absolventů uměleckých škol. Už třetím rokem jsou výstavy pořádány ne kolektivně ale autorsky a jsou doporučované výrazné osobnosti mezi absolventy. Jsme rádi, že můžeme díky tomuto projektu poskytnout prostor prvním samostatným výstavám mladých umělců.

 

Karel Adamus

Kurátor: Katarína Klusová

Termín konání: podzim

 

Karel Adamus je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností třinecké umělecké scény, proto bylo jasné, že dříve nebo později se Galerie města Třince ujme uspořádání jeho výstavy. Lokální identita se tedy nebude přímo objevovat v projektu jako takovém. Půjde především o gesto respektu osobnosti, která je dodnes fascinující a velmi výrazná. O významu pana Adamuse se na Třinecku příliš neví. My bychom ale chtěli jeho význam místním připomenout.

„Tvorba Karla Adamuse je od svého počátku (tj. od poloviny 60. let) spojena s poezií. Nejprve se pohyboval v jejích původních sémantických hranicích, později se ale stále častěji přesouval na pole poezie vizuální. Na přelomu 60. a 70. let tak vznikly jeho první Básně obrazy, v nichž pracoval se slovem ne jako s nositelem významu, ale jako s grafickým symbolem.

Většinu své vizuální tvorby označuje souhrnným pojmem Vizuální básně čítajícím několik významových podskupin. Mezi ně patří Cigaretové básně (1969-1970) pracují s propalováním papíru a transparentností jeho jednotlivých vrstev. Další podskupinou jsou Pohyblivé básně (1970-1971), v nichž Adamus zapojil do struktury a  podoby „básně“ pohyb – otáčením jednotlivých jejich elementů si divák vytváří vlastní text a způsob čtení. Mezi Vizuální básně lze zahrnout i Básně partitury (1973-76) – originální autorský příspěvek k partiturám vznikajícím v rámci hudebního minimalismu.

Autor se také od 70. let zabývá realizací řady Básní objektů a Předmětných básní. Vědomě zde navázal na své předchůdce, především Jiřího Koláře. Od původní inspirace se důrazem na poetizační aspekt posunul na pozice svébytného autorského přínosu. Jeho objekty, koláže a asambláže jsou charakteristické nejen dadaistickou hravostí, typická je rovněž permanentní přítomnost vizuální metafory. Ta je ostatně podstatnou součástí většiny jeho děl.

Procesualita a pohyb, přítomné v jeho Pohyblivých básních již v 70. letech, dominanovaly i v Peripatetických básních. Autor se při jejich realizaci vrátil k papíru. Výtvarné artefakty, vlastně skutečné básně, vytvářel bez vizuální a racionální kontroly, někdy s využitím jiných než alfabetických systémů. Básně vznikaly za chůze, bez racionální kontroly. Výsledná vizuální podoba těchto básní je ovlivněna prostředím (výstup do hor …) i povětrnostními podmínkami.  Karel Adamus tím do českého umění druhé poloviny minulého století přinesl řadu nových impulsů a to jak v záměrném zapojení prostředí, v němž dílo vzniká, tak i v explikaci psychomotoriky jako důležitého aspektu, který se podílí na výsledné podobě díla.

S peripatetickými básněmi souvisí Větrné básně, v nichž se místo psaní dominantním aspektem staly již zmiňované atmosférické vlivy, především vítr. Autor nechává list papíru volně vlát ve větru. Za chůze k němu přikládá štětec nebo pero. Doteky a barevné linie nejsou výsledkem autorova „psaní“, ale věcí náhody resp. záznamem větru, jeho síly ale i např. směru. Využitím svitkových papírů, štětců a tuší vznikají zajímavé konotace k dálněvýchodní kaligrafii.

Vedle Vizuálních básní, jež v posledním desetiletí vznikají spíše sporadicky, se Karel Adamus věnuje i psaní textů, v nichž je patrná inspirace východní filosofií. Cyklus těchto krátkých příběhů a promluv vydal v několika dílech pod souhrnným názvem Po dně a podněžníci.“ Autor anotace Martin Mikolášek (2015)

Karíma Al-Mukhtarová

Kurátor: Katarína Klusová

“V dosavadní tvůrčí činnosti Karímy Al-Mukhtarové dominuje především projev v oblastech instalace a performance. Tematicky se její tvorba často zabývá ohledáváním různorodých mýtů z oblasti tzv. urban legends a fyzikálních jevů. I když řada jejích prací má v tomto smyslu blízko buď k nějaké formě kouzelnického triku či naopak laboratorního nebo i sociálního průzkumu, výsledkem nebývá pointa či informace, ale spíše výtvarná situace. Autorčino artikulování předmětných, procesuálních či sociálních situací ústí do forem, které za mnohé ze svého senzitivního podání jistě vděčí i vlivu Jiřího Kovandy, u nějž studovala. Současně však autorka právě založením svých aktivit na kulturních kódech pověr či vědeckého výzkumu a v poslední době rovněž ohledávání vztahu k arabské kultuře, posouvá smysl této výtvarné řeči do nově formulovaného kontextu.” Viktor Čech