Bohyně hor

Ikonografie a symbolika

Socha zobrazuje stylizovanou ženskou postavu — „bohyni“ — která v sobě nese jak prvky mateřství a plodnosti (voda, „radost ze života“), tak pevnost a suverenitu horského prostředí. V regionálním kontextu Beskyd nabývá postava dvojí funkce: připomíná vztah místních k horské krajině (horské prameny, lesy, práce s kamenem) a zároveň zprostředkovává univerzální symboliku přírodních živlů jako zdroje obživy a identity. Dílo tedy nefunguje jen esteticky, ale i jako kulturní meta-znak propojení obyvatel města s krajinou za jeho hranicemi. (Interpretace stavěná na formálních prvcích díla a kontextu soutěžního zadání.).

Umístění a recepce ve veřejném prostoru

Od svého odhalení se socha stala přirozeným orientačním bodem v Lyžbicích — místní jí lidově říkají například „Sago baba“ — a je opakovaně zmiňována v městských dokumentech a médiích; v roce 2025 byl k soše instalován i informační panel/pamětní cedule a autor se veřejně účastnil prezentace jejího příběhu. Tím se dílo posílilo jako součást městské identity: funguje jako monument s lokální pamětí, který propojuje fázi rané transformace veřejného prostoru po roce 1989 s pokračujícími diskusemi o hodnotě veřejného umění.

Technika a spolupráce

Realizace monumentální plastiky v kameni a bronzu je technicky náročný proces — kamenný sokl a architektonické řešení vyžadovaly úzkou spolupráci mezi architektem (Jiří Smejkal), autorem modelu (Gebauer) a kamenickými/kovárenskými dílnami (zde bratři Příhodovi). V praxi to znamená, že finální měřítko, montáž a povrchová úprava byly výsledkem řetězce řemeslných postupů: od modelování v hlíně či sádře přes lití bronzu až po osazení do kamenného prostředí a kotvení v terénu. Tyto kroky se v dokumentaci k soše zmiňují a vysvětlují i důvod navýšení honoráře během realizace — ze strany umělecké komise byl uznán rozsah a materiálové nároky projektu. 

Umělecký kontext a význam Kurta Gebauera

Gebauer je nosnou postavou české sochařské scény druhé poloviny 20. století — v jeho díle se často setkáváme s humánní figuralitou, civilními a někdy i ironickými postoji k tělu a místu, jež dokáže reagovat jak na veřejné prostory (kompozice náměstí, tržní exteriéry), tak na intimnější galerie. Jeho autorství dává soše v Třinci váhu širšího uměleckého diskurzu; místní umělecký záznam uvádí explicitní volbu Gebauera zadavatelem (i když do soutěže byli přizváni i další autoři). 

Dopady do městské krajiny

Jako socha na rušném místě před obchodním domem funguje Bohyně hor současně jako orientační bod, jako „městská ikonka“ a jako bod, kde se protínají každodenní aktivity s širším kulturním odkazem. Veřejné sochy tohoto typu mohou fungovat jako místo setkávání, pamětní bod i „kulturní kurzor“ — ukazují, že město neexistuje jen jako ekonomická infrastruktura, ale také jako médium paměti a estetické zkušenosti. V Třinci Bohyně hor tyto funkce naplňuje dodnes. (Lokální záznamy a mediální zmínky potvrzují stabilní přítomnost sochy ve veřejném povědomí včetně jejího zlidovění do podoby označení „sago baba“ či „sago dupa“.) 

Zajímavosti z realizace sochy

K realizaci sochy byl Kurt Gebauer přizván díky své unikátní práci na areálu dětského hřiště v ostravských Fifejdách. Tam se o něm dozvěděl architekt Jiří Smejkal, pozdější první porevoluční primátor města Ostravy, který měl na starosti realizaci obchodního domu Beskyd v Třinci. Kurta Gebauera navrhl jako možného autora sochy, ten se jím stal až poté, co se proměnilo složení rozhodovací komise, jejíž předseda nebyl Gebauerovi nakloněn.

V době, kdy Kurt Gebauer vezl do Ostravy na jednání rozhodovací komise podklady k soše Bohyně hor, probíhaly v Praze studentské nepokoje 17. listopadu 1989. Jako člen uměleckých spolků, které formulovaly texty odporu vůči stávající komunistické moci, dovezl tehdy Gebauer na jednání komise letáky s informacemi o dění v Praze. Jiří Smejkal tehdy texty nakopíroval, šířil a stal se iniciátorem založení Občanského fóra v Ostravě. S nadsázkou tak můžeme říct, že Bohyně hor přivezla do regionu sametovou revoluci.

Vyhrál výběrové řízení na téma "Voda, radost ze života ". Protože je Třinec obklopen horami, které vnímal jako důležitý prvek zdejší krajiny i jako protiváhu dominantního průmyslu, zvolil téma hor a jejich bohyně, která dává život, stejně jako voda. Proto má socha podobu nahé ženy plných, plodných tvarů, vyrůstá z kamenů, stojí v zaujaté, energické pozici a je pokrytá zlatými prasklinami, které připomínají sílu hor, žhavé horniny, které se nachází v jejich živém jádru a derou se na povrch.

K soše bylo vytvořeno několik menších modelů v pražském ateliéru autora, předlohou jí byla skutečná modelka, dívka z Trevíru. Sochu odlili bratři Příhodové a s modelací pomáhal i Marius Kotrba - který však měl už tehdy svůj typický "trubkovitý" rukopis a jeho práci tak Gebauer s úsměvem upravoval.

Kvůli soše Kurt Gebauer nestihl strahovský koncert Rolling Stones - v době jeho konání totiž valil kameny k podstavci Bohyně hor a upevňoval je ručně betonem. Kameny jsou přitom unikátním nazelenalým druhém pískovce a pocházely z nedaleké Řeky. Využít místní materiál bylo pro Kurta Gebauera v kontextu pojetí sochy důležité.

Socha je orientována čelem k budově obchodního domu, kterému byla určena - konkrétně jeho návštěvníkům, kteří vycházeli z budovy. Socha tudíž nestojí zadkem k městu, ale čelem k obchodnímu domu, jehož byla součástí.

To, zda měl Kurt Gebauer sochu nějak pojmenovanou, sám nezmínil, velmi však oceňoval pojmenování, která pro sochu vymysleli třinečtí občané - sago baba, saga dupa, baba bez kyt. Vnímá to jako velkou poctu a důkaz, že je socha živá a stala se součástí nejen veřejného prostoru města, ale i života zdejších obyvatel. Což je přesně to, o co mu v umění jde – aby jeho díla lidé vnímali a žili spolu s nimi.