Josef Mladějovský: Suprematický výprask II

15/10/2015 - 06/12/2015
Galerie města Třince Knihovna Třinec Lidická 541 Třinec, 739 61
Mladějovský tematizuje v obrazech, reliéfech i objektech odkazy na modernistické umění, především pak na tvorbu ruského suprematisty Kazimíra Maleviče.

Josef Mladějovský (*1986, Frýdek-Místek) je ostravský umělec, absolvent zdejší fakulty umění, ateliéru malby Františka Kowolowského a držitel 3. místa v soutěži Cena kritiky pro mladou malbu. Mladějovský už od dob svých studií tematizuje v obrazech, reliéfech i objektech odkazy na modernistické umění, především pak na tvorbu ruského suprematisty Kazimíra Maleviče.

Autorský komentář: „Jedná se o převedení Malevičových barevných kompozic do třetího rozměru. Barvu na obrazech zastupuje tloušťka dřeva. Při výběru kompozic jsem se zaměřil na motivy křížení jednotlivých ploch, protože jsem chtěl, aby připomínaly nějaký zmutovaný kříž blind rámu, který normálně plní svou funkci zpevňování obrazu. Jde o asociaci křížení barevných ploch a kříže ze zadní strany obrazu. Taky je v tom jakási hra s duchovní rovinou Malevičových suprematistických kompozic, které vycházeli z ruských pravoslavných ikon a samy se stali jakýmisi ikonami umění. Chtěl jsem, aby v tom bylo trochu absurdity, která když se nahlídne odlehčeně, tak může být zábavná. Chtěl jsem to převést tak přísně, až to bude absurdní, protože kříže v rámech postrádají funkční význam a stávají se pouze estetickou hrou. Jakoby ty příčky napadl nějaký estetický virus a zmutoval je do nefunkčních tvarů.“

Třineckou výstavou Mladějovský navazuje na svou výstavu Suprematický výprask, která se uskutečnila letos na jaře v ostravské v Galerii Dole. Zůstává tak věrný svému dominantnímu námětovému okruhu a opět se setkáme s jeho tvorbou, jež je plná odkazů jak k suprematistickým malbám, tak i k Malevičovým úvahám obsaženým v řadě jeho teoretických textů. Série dřevěných reliéfů na bíle našepsovaném plátěném pozadí nevznikla náhodně. Mladějovský v ní věrně opakuje uspořádání jednotlivých geometrických elementů vybraných Malevičových barevných abstraktních kompozic. Klíčem pro výběr citovaných obrazů byl motiv kříže. Znak, většinou obtěžkaný řadou symbolických konotací, je zde použit jako jakási perzifláž svého prvotního symbolického obsahu – nehraje mystickou roli. Stává se tím, čím v oblasti malířství prvotně a fundamentálně zůstává. V souvislosti se zadní stranou obrazu (ta je zde fakticky prezentována) je kříž jako součást blind rámu především užitnou, podpůrnou kostrou umožňující napnutí plátna. To, co je tedy v případě plátna-obrazu prvotně skryté, slepé (blind), neviděné a bez obsahu, dostává se ke slovu v jiné explicitní roli – stává se jeho novým a ústředním sdělením. Ač se to možná nezdá, Josef Mladějovský do reliéfů zapojil i barvu, s níž Malevič pracoval. I v tomto případě jsme svědky převrácení – doposud zásadní součást všech malovaných obrazů prošla transformací a stala se skrze svou sytost či světlost faktickým limitem určujícím výšku resp. hloubku jednotlivých dřevěných elementů. Ne rám a jeho kříž, ne zadní strana, ale spolu s našepsovanou svrchní plochou obrazu se právě barva stává blind, slepou a neviděnou, přitom však hmotně přítomnou. Zbývá tedy odpovědět na otázku, vůči komu míří autorův suprematistický výprask? Domnívám se, že jsme svědky ikonoklastického ataku, který má rozbít všechna očekávání, která jsou tradičně svázána s pojmem i formou skrývající se pod označením „malovaný obraz“.

(autor textu: Martin Mikolášek)

Více informací o autorovi: mladejovsky.blogspot.cz