Pavla Malinová: Duchnovina
Výstava dvou nejnovějších cyklů maleb výrazné představitelky nejmladší české malířské generace Pavly Malinové.
Pavla Malinová se narodila v roce 1985 ve Vsetíně. Je absolventkou Fakulty umění v Ostravě ateliéru malby Františka Kowolowského (2009). Nejdůsledněji se věnuje kresbě a malbě, dále pak videu a objektu. Je laureátkou Ceny Rudolfa Schlattauera 2013. Žije a pracuje v Praze.
Tvorba Pavly Malinové v poslední době osciluje a výrazně se obrací k médiu kresby. Kresba pro ni byla vždy pokusem průzračně formulovat vlastní prožitky. Dodává jí pocit jistoty a uhranutí. V kresbě ovšem spatřuje možnosti, jež jiné médium nenabízí. Preciznost linearity jí umožňuje otevřít otázku detailů a celku. Práce autorky se vyznačují bohatou formativní hrou s prožitkem, který je základem její imaginace. Toto tavení, přeskupování a formování tvarosloví popírá perspektivní či racionální uvažování. Je to svět, který je vybudován na metaforických pozicích a obalený do ironického hávu. Je vidět, že autorka miluje všechno to, co je hybridní, jiné, především kreativní. Má ráda masky, převleky, pohádky, bizarnosti, absurdity, dada, kulisy, filmy (Lynch, Kubrick …). V těchto kulturně-sociálních fenoménech hledá podněty pro svou tvorbu. Ukazuje střet možných realit s „absolutní“ imaginací. Kontradikce forem produkuje určitý druh napětí. Svoboda kreace utváří obrazovou formu.
Autorský komentář k výstavě:
„Duchnovina neboli Duchovní vina pod duchnou. Výstava bude sestavena z obrazů ze dvou cyklů, které splývají v jeden. Společnou „vinou“ je opět člověk, jako už dlouho v mých pracích. Podvojné vidění, podvědomí, vizuální nit, dekor, ornament, amatérské vizionářství, esoterická dutosvětskost, páteřní a žebrové pády, kočičí hřbety.
Obrazy jsou pro mě terapií v pravém slova smyslu. A zároveň snahou být lepším člověkem, duchovnějším, moudřejším – ve zdravém slova smyslu.
Nedávno se mi zdál dobrodružný sen o naleznutí peněz, můj oblíbený snář říká toto: Nalézt mince a vzápětí je vrátit nebo darovat: nenápadný, ale velice významný sen, jenž zejména u lidí, kteří vědomě kráčejí cestou sebezdokonalování, vyjadřuje vnitřní touhu po jednotě, klidu a míru v duši; tento obraz mnohdy tvoří předěl mezi pokusem o duchovní cestu a samotnou duchovní cestou. Noční můrou rádoby „dobrosrdíčkářů“ je samotné dobro, a proto i ten nejniternější obraz zůstane jen pod duchnou.“
Více informací o autorce: pavlamalinova.com