Vendula Váňová: zlesa
Výstava Venduly Váňové zlesa v Galerii města Třince ve výstavním prostoru v KD Trisia.
Výstava trvá do 21. 8. 2026. Výstavní prostor je otevřený od pondělí do pátku do 8.00 do 20.00. Vstup je zdarma.
Mihotání křídel můry se v dálce může jevit jako rozostřený pohyb motýla, jako krátký záblesk něčeho známého, co se však při bližším pohledu začne rozpadat. Ačkoliv je motýl obrazem znovuzrození a dětské radosti v Disneyho světě, kde usedá na malého kolouška Bambiho nebo jako večerníčkový Emanuel rozzáří svět Makové panenky, můra přilétá tišeji. Pohybuje se podvědomím a vyhledává trhliny a místa, kudy proniká světlo. Prostory mezi důvěrnou vzpomínkou a nepojmenovatelným pocitem.
Takovým místem je i výstava Venduly Váňové. Její zlesa však není horororem ani pohádkou. Není říší divů, v níž Alenka následuje bílého králíka, ani temnou verzí dětské fantazie, před kterou rodiče rozsvěcují lampičku a nechávají pootevřené dveře. Samotný název referuje k něčemu, co přichází „z lesa“, a zároveň působí jako výraz zaslechnutý ve snu. Slovo, jehož význam po probuzení mizí, zatímco jeho ozvěna zůstává, podobně jako „blesk“ na fotografii zachycený v noční krajině nebo jako pokus zachytit ducha, jenž je přítomný, ale nikdy zcela uchopitelný.
Její precizní, enigmatické obrazy nevytvářejí konkrétní narativ; příběh s jasným začátkem a šťastným koncem, jenž by se uzavřel za zvuku rozvoněných zvonů. *bimbam* Představují nám situaci pozorování a postupného odhalování. Nechápejme tak obraz jako uzavřený celek, nýbrž jako prchavý okamžik, jež se vyjevuje až v aktu našeho pohledu. Francouzský fenomenologický filozof Maurice Merleau-Ponty upozorňuje, že svět nevnímáme z odstupu, ale prostřednictvím vlastního těla i vzájemného vztahování. V zlesa význam proto nevzniká coby „hotová jistota“, ale utváří se v samotné zkušenosti vidění a prožívání.
Jedním z výrazných motivů výstavy je nejednoznačná postava ukrytá za stromem. Tato bytost může být stejně tak lidskou přítomností jako pomyslnou projekcí diváka. Pohled nikdy nesměřuje pouze jedním směrem. Není jasné, kdo koho sleduje. Divák se tak nestává pouze pozorovatelem maleb, ale zároveň součástí situace, v níž je vtahován do nitra obrazu.
Rozmístění děl vede diváka k vzájemnému porovnávání jednotlivých motivů a k sestavování vlastních významových linek; k práci s vizuálními informacemi, jež jsou na povrchu i uvnitř maleb, možná i na jejich samotných hranách. Výstava tak není „pouze“ o pozorování, ale o mentálním zrcadlení toho, jak prožíváme a přemýšlíme o dílech Váňové. To, co je viditelné, se tu někdy láme o to, co není zjevné.
Zdá se tak (jako ve snu), že zlesa je místem, jež se nedá uzavřít do jednoho významu. Pokus o jeho uchopení nakonec vede k dalším otázkám. Nezavírejme můry ani motýly do zavařovačky; jejich pohyb ztrácí smysl ve chvíli, kdy je proměněn v estetický „objekt“. Stejně tak zlesa existuje v divákově přecházení mezi tím, co se ukazuje, a tím, co zůstává skryté.
kurátorka: Tereza Sikorová
Vendula Váňová je absolventkou malby na Fakultě umění Ostravské univerzity pod vedením doc. MgA. Františka Kowolowského.
Ve svých malbách řeší tematiku paměti, vnitřních a vnějších světů, které se opírají o filozofické texty, jako je například Ponty, Bachelard, Bergson a další. V dřívější tvorbě se zabývala místem, krajinou, které transformovala do abstraktních poloh. Nyní k těmto místům, které se v malbách stále objevují. přidává paměťové záznamy reálného prostředí.
Aktuálně je rezidentkou Open Studios v Ostravě 2025/2026.
Akce je podpořena z rozpočtu Ministerstva kultury ČR a Moravskoslezského kraje.










